Změna údajů o autorovi www stránky

50 projektů za sebou a zatím se žádný zákazník neozval, že tam ten údaj nechce nebo že by ho chtěl přepsat. = Ne.

Je dobré tuto záležitost smluvně podchytit. Pokud požaduješ uvedení sebe jako autora někde v patičce, zahrň to do smlouvy, jinak nemá zákazník důvod tam autora nechávat - web mu patří, může s ním nakládat, jak uzná ze vhodné.

Řekl bych, že tím, že prodáš zákazníkovi web, předáš mu i autorská práva k této šabloně. Může si tedy do © dát co chce.

Hitman:
To si nemyslím. Zákazníkovy (i tvoje) práva vycházejí ze smlouvy. Můžeš mu dát třeba práva pouze na využívaní šablony v nezměněném stavu každý sudý týden. Otázka tedy spíš je, co stojí v takové typické smlouvě o web.

Jan Tvrdík
Měl jsem na mysli situaci bez smlouvy, tedy přepodkládám, že J pracuje bez smlouvy, pouze na nějakou dohodu přes email/telefon když to neuvedl. Jinak to samozdřejmě smlouva upravuje.

J
Pokud nechceš aby se situace opakovala, podepiš se zákazníkem smlouvu a v ní uveď tvé představi a jeho závazcích vůči autorskému právu.

Není moc běžné, aby webová stránka měla jen jednoho autora. Uvádět v copyrightu člověka, který kdysi navrhl vzhled nebo kód, už ho ale dále neudržuje a s právy svými ani ostatních autorů nemůže volně nakládat, nedává smysl. Slušný tvůrce stránek proto do copyrightu píše rovnou klienta (pokud nejsou předem dohodnuti jinak).

[#10] Je možné, že nějaké konkrétní stránky mají jen jednoho autora, Vy jste se ale ptal obecně, já jsem obecně odpověděl. Realita je taková, že stránky, které mají jako autora textů, grafiky, fotografií, kódu, skriptů atd. jednoho jediného člověka, jsou velmi výjimečné.

Stránky jediného autora se asi nejvíc podobají jednoduchému průmyslovému designu, např. židle, koberce, lampičky. Viděl jste někdy na běžné židli, koberci či lampičce jméno designéra?

„Po čtení odpovědí mi nějak uniká smysl slova "reference".“

Ano, vypadá to tak. Reference samozřejmě znamená něco jiného, než že zájemci o svou práci ukážete nějaký web.

„Takže koupit si třeba od Plaváčka stránku, můžu v ní přepsat sebe jako autora“

Plaváček mívá v meta tazích rozepsané jednotlivé autory a zřejmě je na tom s klienty dohodnut. Na to se ale musíte zeptat jeho.

V každém případě existuje v podstatě jediný normální důvod, proč má být na webu uveden autor resp. vlastník či správce autorských práv -- aby bylo koho požádat o svolení s užitím, nabídnout koupi práv apod. Pokud jste dílo dělal na zakázku nebo v zaměstnaneckém poměru, stejně už majetková práva nevlastníte. Proč by tam tedy mělo být Vaše jméno?

Abychom si rozuměli, já Vám to nijak nevymlouvám. Pokud se s klientem dohodnete, je všechno v pořádku. Pokud se ale nedohodnete, nemůžete jednostranně požadovat, aby na něčem, co Vám nepatří, bylo napsané Vaše jméno.

1. Pokud budeme brát meta tag author jako místo pro jméno autora, klient jej přepsat nemůže/nesmí. Autor díla má právo osobovat si vlastnictví a toto právo trvá, ať jde o jakoukoliv licenci nebo druh zakázky.

2. Pokud je autorů více, nebo se jedná o souborné dílo, píše se hlavní autor "a kolektiv" atp.

3. Žádný copyright v českém právu není, tudíž to nehraje roli.

„Pokud budeme brát meta tag author jako místo pro jméno autora“

A pokud nebudeme?

„klient jej přepsat nemůže/nesmí“

Jak jste na to přišel? Vyplývá to z nějakého zákona?

„Autor díla má právo osobovat si vlastnictví “

Vlastnictví čeho?

„Žádný copyright v českém právu není, tudíž to nehraje roli.“

V českém právu není plno věcí, které se běžně používají. Držel jste někdy v ruce knihu (českou)? Nevšiml jste si tam značky (c)? Neznamená náhodou značka (c) copyright?

[#14] Dobře zpracované reference mají např. Symbio nebo OVX:

http://www.symbio.cz/reference.html
http://www.ovx.cz/cz/nase-vysledky.php

Ukázky prací jsou samozřejmě fajn, ale zájemci, který bere rozhodování alespoň trochu vážně, mohou sloužit jen pro první rychlou orientaci. Důležitý je popis toho, co jste pro klienta dělala, a vyjádření klienta, jak byl s Vaší prací spokojen. Ideální je kontakt na zadavatele, aby se ho šlo na spolupráci zeptat.

Dělal jsem už hodně výběrových řízení, ale abych v kódu referenčních webů hledal autora, to mne opravdu nikdy nenapadlo. Sama o sobě je ta informace naprosto bezcenná.

Legrační shoda okolností -- zrovna před pár minutami si Dan Dočekal (jistě znáte) posteskl na Facebooku:

"Tvůrce webů zapomínajícího na vyplnění TITLE ale rozhodně majícího META AUTHOR vedoucí na sebe a nikoliv na klienta (tedy skutečného autora obsahu) by měli věšet za koule do průvanu ve Strahovském tunelu."

To jen k dokreslení toho, jak to vidí velcí zadavatelé.

Marek Prokop:
> „Autor díla má právo osobovat si vlastnictví “
> Vlastnictví čeho?
Autorských práv k tomu dílu.
Čili autor má právo říct "Toto dílo jsem vytvořil já". Navíc žádnou smlouvou to právo nelze převést na někoho jiného.

Je tu ale jedna věc, která je zmíněná v té citaci z Facebooku. A sice:
J:
„Tyto stránky mají jednoho autora, jde o nepříliš velkou prezentaci nepříliš velké firmy“
Skutečně jste autorem celého webu, včetně textů na stránkách?
I pokud návrh, grafiku, kódování i skripty píše jediný člověk, v drtivé většině případů obsah webu dodává zadavatel.
No a na značku meta author můžeme pohlížet jako na autora obsahu (Jak míní i D. Dočekal v té citaci Marka Prokopa). V tom případě do meta author skutečně patří klient.

Na druhou stranu je ale dost sporné, jestli klient má právo odstranit informaci typu: "Autorem programového kódu je X Y". V každém případě je asi nejlepší se na tomhle s klientem dohodnout předem.

„autor má právo říct "Toto dílo jsem vytvořil já"“

Ano, to nikdo nezpochybňuje. Jde jen o to, jak to řekne a kde to řekne. U děl spadajících do užitého umění resp. uměleckých řemesel není obvyklé, aby se tak dělo způsobem přímo viditelným v díle samotném. Webové stránky se způsobem vzniku i zveřejňování hodně podobají třeba televizní reklamě, která taky nekončívá titulky jako normální film.

„Navíc žádnou smlouvou to právo nelze převést na někoho jiného.“

Ale lze -- § 58 Autorského zákona:

(4) Autorova osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena. Vykonává-li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za to, že autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s jiným dílem, zařazení do díla souborného, jakož i k tomu, aby uváděl zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem, ledaže je sjednáno jinak.

Jistě, dílo na objednávku má trochu jiný režim. O to je ale důležitější, abyste byli dohodnuti předem.

Reaguji na Marka Prokopa:
„Viděl jste někdy na běžné židli, koberci či lampičce jméno designéra?“
Obvykle je někde k nalezení nějaká cedulka či štítek s názvem výrobce. Hodí se to pro případ, že se mi zalíbí lampička u souseda a nechci ho obtěžovat otázkami, na které už třeba stejně nezná odpověď, aniž by se na štítek podíval.

„Pokud jste dílo dělal na zakázku nebo v zaměstnaneckém poměru, stejně už majetková práva nevlastníte. Proč by tam tedy mělo být Vaše jméno?“
Hodí se to pro případ, že se někomu zalíbí má práce a nechce obtěžovat majitele otázkami, na které už třeba stejně nezná odpověď, aniž by se na <meta> (či do účetnictví) podíval.

> „Žádný copyright v českém právu není, tudíž to nehraje roli.“
> […] Neznamená náhodou značka (c) copyright?
Který český zákon říká, že céčko v kroužku něco znamená?
Mimochodem, ninja je právník.

„jak to vidí velcí zadavatelé“
Otázka se netýkala velkých zadavatelů, ale běžné praxe. Běžní zadavatelé si nedělají detailní průzkum. Řekl bych, že většinou nenavazují kontakt s předchozími klienty.

„majícího META AUTHOR vedoucí na sebe a nikoliv na klienta (tedy skutečného autora obsahu)“
Realita je taková, že se běžní lidé moc nedívají do kódu, prohlížeče tuto informaci nijak zvlášť neukazují a vyhledávače ji neindexují. Pokud je pouze v kódu informace o autorovi kódu, čemu to vadí? Je to srovnatelné s komentářem <!-- nakódoval Bublifuk a kolektiv -->.

„Jistě, dílo na objednávku má trochu jiný režim. O to je ale důležitější, abyste byli dohodnuti předem.“
Pokud není dohodnuto jinak, nelze snad takovou dohodu považovat za zaměstnanecký poměr, ne? Z toho by myslím vyplývala řada dalších právních náležitostí. Představa, že zadavateli řeknu „nemaž mi <meta> značku“ a on mi odpoví „sice na to nemáme papír, ale ty jsi byl vlastně můj zaměstnanec“, mi připadá podivná :-)

„Obvykle je někde k nalezení nějaká cedulka či štítek s názvem výrobce.“

Ano, proto jsem psal, že je vhodné, aby na webu šlo nalézt kontakt na někoho, kdo autory zná a může na ně poskytnout kontakt nebo může s dílem sám nakládat. To je zpravidla majitel resp. provozovatel webu. Skoro nikdy to není autor kódu.

Není mi moc jasné, proč se Vám to nelíbí. Pokud byl klient s prací jakéhokoli z autorů spokojen, jistě o něm rád na požádání poskytne potřebné informace (AKA reference). Pokud spokojen nebyl nebo se dokonce rozešli ve zlém, byla by taková reference pro autora nejspíš negativní a nemá smysl o ni usilovat.

„Který český zákon říká, že céčko v kroužku něco znamená? “

Asi žádný. Plno věcí něco znamená, aniž by to říkal nějaký zákon :-)

„ Pokud je pouze v kódu informace o autorovi kódu, čemu to vadí?“

Nevadí to ničemu, ale také to není k ničemu dobré. Jednak tam je málokdy napsané, že se jedná o autora kódu (a bez toho to je nulová informace), a jednak neexistuje žádná záruka, že je ta informace aktuální a správná. Vzhledem k tomu, že se kód v čase upravuje, různě kombinuje -- část je šablona, část obsah, část nějaký framework, část prvky CMS -- většinou asi ani správná a aktuální není. Při nejlepším může sloužit opět jen jako kontakt na někoho, kdo ví, jak to přesně je.

„Pokud není dohodnuto jinak, nelze snad takovou dohodu považovat za zaměstnanecký poměr, ne?“

To je pravda. Pokud si ale prostudujete autorský zákon, zjistíte, že je pro typické firemní prezentace v mnoha ohledech naprosto nevhodný. Vhodný je právě jen s těmi výjimkami pro zaměstnanecký režim. Proto i v případě, že se o zaměstnanecký poměr nejedná, měla by se uzavřít smlouva s podobnými podmínkami. Velcí zadavatelé to vědí a ohlídají si to. Malí to nevědí, takže je jen na serioznosti webdesignéra, jakou smlouvu jim navrhne.

Marek Prokop: na většinu věcí již reagovali ostatní.

Pokud jde o meta tag author, chtěl jsme poukázat na skutečnost, že tento tag není njak závazný a v reálné situaci by se posuzovalo, jak obvykle se u tohoto typu autroského díla jméno autora uvádí. A zde myslím v praxi převažuje spíše normální text (odkaz) v patičce.

Máte pravdu, ve většině publikací i webových stránek se uvádí znak copyrightu, stejně jako například zákaz přejímání obsahu. To ovšem neznamená, že to má nějakou právní závaznost. Institut copyrightu figuruje v anglo-americkém právu, v (našem) kontinentálním neexistuje, protože autorská práva dělíme na osobnostní a mejtektová.

Stejně tak zapovězení přejmutí obsahu má vztah pouze k jedné specifické formě citace i u ní je toto použití sporné.

Dobře jste poukázal na otázku autorství u zaměstanenckých děl, které se také uplatní u díla tvořeného na objednávku, pokud je dodavatel fyzická osoba! Jedná se však o specialitu k obecné normě, že autor díála má právo rozhodnout zda-li a jak bude u díla uveden.

Urřitě se shodujeme že nejdůležitejší je domluva obou stran. Osobně za nejproblematičtější otázku považuji následné úpravy díla (webových stránek), které provádí jína osoba než původní autor. Mnoho otázek, většinou bez odpovedí či judikátů...

[#22] Jistěže tyhle situace mohou nastat, ale to je Váš problém, ne problém klienta. Budete-li od klientů očekávat, že budou řešit Vaše problémy, asi velkou díru do světa neuděláte. To je ostatně vše, co jsem k tomuhle sporu chtěl říci. Dělejte si, co uznáte za vhodné, ale uvědomte si, že zatím jste tu vystupoval z pozice, která se části klientů nebude líbit (a čím lukrativnější klienti, tím méně se jim bude líbit), takže tím snižujete své šance na uplatnění na trhu.

[#23] Se vším souhlasím.

J
Ne lidé s tím nemají problém a nechávají to tam. Pokud to někomu vadí, tak si to oddělá.

[#25] Řekl bych, že to bežné není. Prostě se již v průběhu prací dohodne, zda-li odkaz na autora v patičce bude či ne. Pokud vám tolik na odkazu tolik záleží, uveďte to důrazně do smlouvy (ústní nebo písemné) o dílo.

J

Pozoruji, že se tu kolem bezvýznamného a prakticky zbytečného meta tagu, o kterém i specifikace hovoří velmi mlhavě, rozhořela podnětná a zajímavá diskuse. Pravděpodobně bych do tohoto vlákna nezasahoval, ale byl jsem zmíněn, tak uvedu pár věcí na pravou míru:

- za prvé: téměř bezvýhradně souhlasím s názorem Dušana Janovského zde: http://www.jakpsatweb.cz/meta-tagy.html#author

- za druhé: důvod, proč já sám osobně tento rozporuplný tag využívám, je dán dlouholetou praxí a občasným přínosem pro mé webdesignerské podnikání. Ne vždy totiž klient souhlasí s tím, abyste odkaz na svou práci uváděli v patičce webu, který on zaplatil. Většině mých zákazníků to sice nevadí, ale jsou i tací, kteří každý odchozí odkaz měří přísným metrem. Někteří dokonce ani nechtějí, abych je uvedl ve svých referencích (a poslední dobou to bývá častá praxe, přičemž důvod mi trošku uniká. Ale nepátrám po něm, protože je to koneckonců fuk).

Uvedení kontaktu na webové stránky autorů (málokdy jednoho autora) v meta tagu author může být ale občas užitečné a už se mi párkráte osvědčilo. Několikrát se mi totiž stalo, že mě návštěvníci fungujícího webu z řad poučených webdesignerů upozornili na stránky, které disponovaly mým podpisem, ale evidentně nebyly mým dílem. Prostě mi někdo šlohnul HTML a CSS kód a mou práci vydával za svou. Na meta tag ovšem zapomněl. Náprava takové, řekněme lehké zlodějiny, pak byla celkem rychlá. Krátký výhružný email nebo faktura.

Druhý důvod, proč tento tag uvádím, je ryze technický. Nikdo není neomylný a bezchybný a především u složitějších projektů, které bývají často i pod drobnohledem profesionálů v oboru webdesign, se může stát, že občas něco nefunguje jak má, nebo se něco zhroutí v exotičtějších prohlížečích. Techničtěji založení uživatelé juknou do zdrojového kódu, najdou kontakt a osloví přímo člověka zodpovědného za fungování webové prezentace s žádostí o nápravu chyby a podobně. A pokud jste známější webdesigner nebo studio, býváte pod docela slušným drobnohledem a veřejná kritika typu: "Hele, vole Plavajzník něco zvoral" může jisté jedince i uspokojit :)

Občas mi také v emailové schránce přistane žádost klienta, který viděl web, pod kterým v patičce z nejrůznějších důvodů podepsán nejsem, ale v meta tagu ano, a osloví mě s nabídkou spolupráce (nebo osloví grafika či programátora). Může to prostě přinést i zcela reálný byznys. Také nemusí.

Souhlasím ale trochu s Danielem Dočekalem, který se domnívá, že meta tag author by měl obsahovat jméno a základní kontakt na autora vlastního obsahu. Důvody proč hezky sepsal autor následujícího příspěvku http://www.webmarketingnow.com/tips/meta-tags-meta-author.html (pozor, je to anglicky).

Jenom úkrok bokem - jukněte třeba do hlaviček webu, které tvoří Pecka design. Většinou se do meta tagu author podepisují jako autoři webu.

Abych ale odpověděl na otázku v úvodním příspěvku - vždy, a bylo to tu už řečeno, záleží na domluvě mezi klientem a tvůrcem webu. Takže ačkoliv se jedná o vcelku okrajové téma, je dobré to mít na paměti a podobné malichernosti řešit předem dohodou s platícím zákazníkem. Protože on s otevřenou peněženkou nakonec vždycky mívá pravdu, i když fakta mají jiný názor :)

„I když mi připadá že co píše Plaváček (i o Pecka design) je poněkud v rozporu s tím co píše Marek Prokop“

To je zcela v pořádku, protože Plaváček je na straně webdesignérů, kdežto já zastupuji klienty :-)

Jinak jsem rád, že jsme se v důležitých věcech pochopili. Díky.