Zveřejnění příliš mnoha informací o knize

Pokud je text oficiálně zveřejněným autorem neměl by to být problém, pokud je text tvůj vlastní, tedy žádné citace z knihy, také by to neměl být problém.


Co se týče toho tvého popisu, není zase tak dlouhý a je pouze výtahem obsahu knihy, takže v pořádku - ale právník nejsem.

Michal Kolesa:
Nevieš dať normálny odkaz?
Myslíš, že sa niekomu chce lúštiť obrázok?
Na knihy môžu byť rôzne recenzie a pod. takže hento by malo byť v poriadku.
Problémom by asi bolo, ak by si zverejňoval celé kapitoly.
Alebo, síce možno bez porušenia zákona, keby si z detektívky zverejnil, že vrahom je *** :-)

Michal Kolesa:
„Neznám server, kam jde nahrát obrázek“
ImageShack

Vždyť máš vlastní FTP...

Mj. ty anotace/povídání o autorovi/atd. v seznamu literatury není nutné (a v některých případech ani vhodné - nějaká serióznější práce) úvádět, takže bys měl o starost míň,
každopádně taky myslím že s tím nebude problém

1. Recenze knih jsou naprosto běžná věc, neobsahují ale ani tak rozsáhlé citace, nýbrž hodnocení knihy: klady, nedostatky, na co kniha je, komu je určena, jak dobře nebo špatně je napsaná a vytisknutá, zda nechybí slova, věty nebo odstavce nebo zda naopak nejsou části textu vinou lajdáckého technického zpracování dvojitě, zda je jasně, logicky a přehledně členěná do kapitol, zda autor to samé opakuje v různých kapitolách a kniha mohla být o polovinu tenší, zda není na to, co nabízí, příliš drahá, zda pokrývá danou tématiku úplně nebo útržkovitě, zda ji viděl jazykový lektor, pokud jde o překlad, zda není znehodnocena snůškou anglicismů (germanismů...) nebo zda je opravdu přeložená do češtiny (slovenštiny), zda se autor v problematice orientuje nebo jen plácá nesmysly, zda dobře argumentuje nebo jen předhazuje nijak nepodložená tvrzení a spekulace, které mohou ale nemusí souhlasit, zda přichází s něčím novým nebo už podobných knih je plno atd...

2. Do seznamu použité literatury recenze nepatří, tam patří citát a nic víc. Příklad seznamu literatury (stránka s mamutem na mém webu www.zabra.at, dole na stránce).

3. Je dobrým zvykem citovat tehdy, pokud mám k citovanému co dodat nebo jsem odlišného názoru než citovaný autor, nebo skloubím-li více různých pramenů do jednoho celku, který potom představuje vlastní dílo, jen nepatrně se kryjící s každou z citovaných publikací. Cituji-li jen proto, že nejsem schopen to samé říct vlastními slovy nebo líp, nebo protože cituji jedinečnou (neopakovatelnou) myšlenku, bývá zvykem citovat krátce, např. jako moto v úvodu vlastního textu (který bývá mnohonásobně delší než text citovaný). Dovolený rozsah citování řeší autorský zákon, hranice mezi dovoleným a zakázaným jsou neostré, případ od případu různé a mimo jiné závislé na tom, zda příliš rozsáhlý citát bude autorovi či nakladateli vadit a zda kvůli tomu bude někdo z nich dělat melu. Citovat v internetu jen za účelem získání návštěvnosti přes vyhledávače by mohlo vyvolat nelibost citovaného a to nemusí být dobré. Kromě toho to i vyhledávače mohou odhalit jako plagiát a penalizovat jako ukradené.

Možná bývá "oficiální anotace" méně kritická, ale v podstatě to je to samé jako "neoficiální" recenze: stručná informace o díle. Jestli děláš stránky pro nakladatele, měl by být schopen ti dodat text. Nechápu na co se ptáš a proč se ptáš tady, pokud to potřebuješ pro "oficiální" účel. Snad se neptáš, zda smíš "oficiální anotaci" šlohnout? Oficiální charakteristika díla patří na stránky nakladatele, případně autora; najdou-li ji na webu Michala Kolesy, který se jich neptal, myslím se ti brzo a právem ozvou. Je zbytečné, aby to samé bylo ke čtení na více webech, protože už na jednom to vyhledávače najdou, nehledě na otázku porušení autorských práv. Kam patří "oficiální sdělení", je myslím jasné stejně, jako kam nepatří. Šlohneš-li je, budeš potrestán buď vyhledávači, nebo okradenými, nebo všemi dohromady.

Petr ZZZ:
Ja si myslím, že tú anotáciu, zverejnenú nakladateľom, je možné voľne zverejňovať hocikde.
Veď to spĺňa účel - propagáciu knihy a neviem, prečo by to malo nakladateľovi vadiť.

Dobře, dejme tomu, že na tom něco je a nakladatel bude – možná – rád za neplacenou reklamu (i když možná v závislosti na tom, v jakém rámci bude prezentována). Pořád ještě tu ale máme vyhledávače, pro které to je duplicita. A uživatele, který bude to samé nacházet na dvou (na třech, na deseti... na kolika vlastně?) webech a půjde mu to na nervy. Protože pokud se chce informovat o knize, může mít nanejvýš zájem přečíst si více názorů a ne vždy to samé, pořád do kolečka omílané. Nakonec se přes tu neodbytnou reklamu nakrkne na knihu, autora i nakladatele a nekoupí nic, protože dojde k závěru, že se tomu nedá věřit.

Nad možností umístit si na web recenze knih už jsem taky přemýšlel, ale potom bych ty recenze psal sám a nevyhýbal se při tom ani kritice, pokud bych měl proti něčemu námitky. Konekonců i kritiku je možno umístit diplomaticky. Jaký bude celkový dojem, záleží například i na tom, čím celé to pojednání končí. Končí-li pozitivně, může předcházet kritika a celkový dojem může přesto být příznivý, a končí-li negativně, bude poslední dojem negativní, a poslední dojem je dost důležitý. Ale tím už opravdu opouštím původní téma, toto se už týká psychologie.

V dané souvislosti bych se zamyslel nad rozsahem kopírování a nad tím, co má být vlastně kopírováno. Pan Kolesa sice nemá v úmyslu kopírovat knihu. Tu anotaci ovšem, pokud to chápu správně, chce přebírat kompletně. Nejednalo by se tedy o citaci z knihy, ale o kopii anotace v plném znění. To by nebyl citát, ale plagiát kompletního díla, protože zde není dílo kniha, ale anotace. Proto si myslím, že by to bylo porušení autorského zákona, pokud by k tomu neměl svolení vlastníka (autora anotace, nakladatelství, obchodníka s knihami...). Legální to podle mě není, nanejvýš by se dalo spekulovat, zda se najde nebo nenajde žalobce. Já bych nespekuloval, ale zeptal bych se toho, kdo jediný je oprávněn na to dát odpověď: držitele autorských práv anotace.

Pokud chceš zveřejnit text, kterej je na na tvým "stahovacím" (fuj!) odkazu, tak přebíráš originální dílo pisatele tohoto textu. Potřebuješ jeho souhlas a musíš uvést zdroj, v tomhle případě web nakladatele i s případnejma požadovanejma dalšíma informacema. Mám dojem že jsi skopčil nejenom obsah, ale i formu. V tom případě potřebuješ navíc souhlas majitele designu nebo jeho tvůrce - podle toho jakou mají dohodu, pokud výslovně neuvádí že je jim putna kdo jim co ukradne.

Pokud to chceš otrocky opsat do vlastního formátu, platí opět první dvě věty.

Pokud chceš bejt další, kdo vynalezne kolo, tak si to klidně potom dej na svý stránky.

A pokud tě to doopravdy zajímá a nechceš jen psát svoje oblíbený příspěvky který skončí tím, že na práva k zveřejnění nemáš prachy, pročti si tohle

Dřív než začneš látat design, zvaž hodnotu seznamu použitý literatury. Já když na to koukám ze svýho pohledu a při vědomí hesla "méně je někdy více", tak bych se na něj vykašlal (moc uživatelů asi nebude zajímat co jsi všechno přečetl) vyjma případů, kdy je to stanovený regulema, např. při psaní odbornýho článku nebo diplomový práce.
Ty, Michale, nepíšeš diplomovou práci, že ne???

Na důvěryhodnosti čeho? Na tvým místě bych si s důvěryhodností starosti nedělal...

Michal Kolesa:
„Učitelé ve školách taky kopírují z knich“

Učebnice se za účelem použití ve výuce vyrábí a v tomto smyslu jsou autorská práva smluvně ošetřena. I autor učebnice však, samozřejmě, dostane za napsání učebnice zaplaceno. Díla, u kterých autorská práva v tomto směru ošetřena nejsou, se ani ve výuce nesmí bez svolení autora použít, fuk zda je to kniha nebo softwér nebo fotka brouka. I autor učebnice (nebo fotky brouka) musí nějak zaplatit chleba, stejně jako musí zaplatit chleba majitel tiskárny nebo továrny na papír. Papír na učebnice taky není zadarmo jen proto, že slouží dobrému účelu. I pekař slouží dobrému účelu a přesto si nechá za chleba zaplatit. Podobně architekt, lékař, právník, autor erotického webu... Ti všichni slouží dobrému účelu a přesto si nechají zaplatit a nikdo je nesmí bez svolení jen tak o výsledky jejich práce obrat.

Hodně štěstí.

[#19] Michal Kolesa
Určitě sem potom dej link, já slibuju že budu první kdo si jí přečte. I kdyby to mělo bejt cestou do Liberce

https://is.muni.cz/auth/do/1499/el/seminare/index.html

Ono je to zajímavé, zvlášť ve studijních materiálech. Jsou situace, kdy autor nemusí vědět vůbec nic.

Petr ZZZ:
Myslím, že tá anotácia by mala byť voľne zverejniteľná, keď ju aj nakladateľ voľne zverejnil.
A tomu ide o predaj kníh, zverejnenie anotácie bez následného predaja kníh je vcelku k ničomu.
Keď už, dá sa na to opýtať priamo toho nakladateľa.
Aj napríklad na CSFD je zverejnený najprv oficiálny text distribútora a až potom recenzie členov klubu.
A že by mali z toho vyhľadávače nejaký problém...
Užívatelia hľadajú hlavne podľa názvu knihy a nie podľa textu v recenziách a anotáciách.
Ak by aj podľa toho niečo našli, tak by to nakladateľovi bolo len na prospech.

Omlouvám se: http://is.muni.cz/do/1499/el/seminare/index.html

Jinak, anotace s odkazem na koupi knihy nebo ofic. vydavatele je ok. Možná může být někde výjimka, ale i tak, kdo se tím bude zabývat. Max. by vyžadovali smazání.

_es:
„Keď už, dá sa na to opýtať priamo toho nakladateľa.“
Ano, zeptat se považuji za nutné. Nespoléhal bych se na to, že je nakladateli jedno, v jakém rámci je jeho kniha zmiňována. Pokud by ji p. Kolesa zmiňoval formou plagiátu původní anotace, dával by tím autorovi anotace do ruky možnost ho za to žalovat. Ne proto, že by se mu snad nelíbily stránky p. Kolesy, ale pro porušení autorského zákona. Protože i ta anotace má svého autora a je to tedy dílo, chráněné autorským zákonem. Je dobré si uvědomit, že v anotaci nemusí být z knihy jediný citát a její autor vůbec nemusí být totožný s autorem knihy.

Michal Kolesa:
„Co mám nakladatelům poslat za mail ? Co tam mám do něj napsat ?“

Snáď aspoň toľko dokážeš pouvažovať.
Spýtaš sa ich, či na anotáciu uplatňujú nejaké obmedzenie, alebo ju môžeš voľne zverejňovať na webe.

Nevím, zda na ten obrázek knihy nepotřebuješ svolení vlastníka práv, tedy asi nakladatele. Vadit jim to zřejmě nebude, ale to je samozřejmě zase jen spekulace. Chceš-li to vědět s jistotou, budeš se muset zeptat nakladatele. Můžeš to zkusit šalomounsky: napsat jim, že jsi umístil na svůj web citát jejich knihy a požádat je, zda by nezkontrolovali, zda jsi na nic důležitého nezapomněl. Napíšou-li, že je vše v pořádku, asi můžeš vycházet z toho, že je vše v pořádku.