2 nadpisy h1 na jedné stránce

Samozřejmě že je to úplně jedno, nadpis h1 je pouze věc formátování textu. Název webu může být jakkoli, některý stránky nadpisy jako tagy vůbec nepoužívají... nemusíš mít žádný nadpis... je to jen otázka vlastního názoru na vzhled a přehlednost...

Na H1 asi reagují roboty vyhledávačů, ale když jich bude víc, asi se spokojí s tím prvním.

Samozřejmě že je to úplně jedno, nadpis h1 je pouze věc formátování textu.

No tak úplně jedno to zase není, je to věc ani ne tak formátování (od toho je tu css), jako spíš sémantiky.

bohumil
ale na webu www.h1.cz to tak maji ? No na úvodce jsem to nenašel, kde?

sémantiky
Mimochodem, co to je ta sémantika? Já si to vysvětluji něco jako "dobrý mrav", souhlasí?

BTW pokud máš Amayu prohlížeč, otevři si nějaký web, třeba h1.cz, to je přeci jen špička takže to tam půjde, dej si split view a v nabídce view si vyber Show table of contents. Uvidíš k čemu ty nadpisy slouží, a co můžou vidět čtečky.

Mimochodem, co to je ta sémantika? Já si to vysvětluji něco jako "dobrý mrav", souhlasí?

To si asi pleteš s etiketou :o)

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/semantika

Řečeno lidově a nepřesně - sémantika postihuje nikoliv vzhled, ale význam. Je tedy rozdíl mezi
<h1>Nadpis</h1>
a
<p style="nějaká deklarace velkého písma + bold + margin">Toto nadpis není</p>

I když to bude vypadat stejně, v 1. případě říkáš: "Toto je nadpis nejvyšší úrovně a uvozuje veškerý následující text."
V 2. případě říkáš: "Toto je úplně normální odstavec, jen jsem ho nastyloval tak, aby se zobrazil větším písmem."

habendorf
Tím "dobrým mravem" jsem neměl na mysli nějaké bontoňáctví, nýbrž dobré mravy při psaní HTML kódu (nepoužívání zastaralých tagů apod.). Prostě psát to tak, jak to vyžadují normy (a případně i validátor) a nikoliv tak, že to bude proti normám či mínění validátoru, i když to třeba prohlížeče "správně" interpretují (tedy tak, jak autor zamýšlel).

Tak co se SEO týká (když už je to otázka v SEO), tak je to imho totéž jako dvojnásobně dlouhý jeden h1. Více slov sice bude mít větší váhu, ale všechny budou mít menší hustotu.

Celé toto téma považuji za typický příklad evangelizační masturbace. Jde o pravidlo vykutané v podstatě z ničeho. V jistých případech dává smysl, ale jeho neustálé opakování z něj udělalo absolutní ideál. Šup s ním do šuplíku webových standardů, zakonzervovat, zazdít, nahádat se.

Píšete-li nějaký jednoduchý dokument (vědeckou práci), je pochopitelné, že má ve svém těle jeden hlavní nadpis. Ale co třeba v knize? Kniha má nějaký název, nějaké nadpisy, podnadpisy. Má tedy třeba tři úrovně nadpisů a ta první -- nejvyšší -- je v knize několikrát, na začátku každé kapitoly. Název knihy na obálce se za nadpis nepovažuje. V HTML můžete využít ve stejném významu element <title>, ten smí být pouze jeden již ze své definice. Webové stránky většinou zdaleka nejsou jednoduchým dokumentem, ani knihou. Nikoliv co se týče rozsahu. Rozdíl je v účelu, v tom, co naplňuje tužby čtenáře. Spousta návštěvníků hrábne fulltextově po větě, která odpovídá na jejich dotaz. Málokoho zajímá na běžné stránce hlubší struktura členění -- většině stačí hlavička stránky (třeba jen logo) a semtam nějaký nadpis. Nevšímají si úrovní.

Z této úvahy vyvozuji, že není hřích proti sémantice, pokud je na webu více nadpisů první úrovně. Pokud přijmete tezi, že <h1> smí být za každých okolností jen jeden, znamená to, že jeho obsah je víceméně dublován uvnitř <title>. Proč ta redundance?
Pro zajímavost: Schválně, kolik napočítáte <h1> tady.

Reaguji na Freda:
„co můžou vidět čtečky“
Pochybuji, že se čtečky zajímají o úrovně.

Reaguji na Mistra:
„i když to třeba prohlížeče "správně" interpretují (tedy tak, jak autor zamýšlel)“
Naopak, dobrým mravem je, interpretují-li prohlížeče stránku tak, jak ji autor zamýšlel, a nikoliv tak, jak domyslelo jisté nadnárodní sdružení. Ukázkovým příkladem je <b>, to podle W3C nemá sémantický význam. V praxi většinou má.

Reaguji na bohumila:
Vyhledávače pravděpodobně přiřadí všem <h1> stejnou váhu, neboť očekávají, že jejich obsah bude zobrazen výrazně.
Dodatek: To jest tak, jak popsala Petra :-)

Pochybuji, že se čtečky zajímají o úrovně No čtečky možná ne, ale jejich uživatele nejspíš ano. Když jsme u té sémantiky tak by se mi třeba moc líbil tag section z návrhu xhtml 2, který má souvislost s nějakým nadpisem té sekce, přijde mi to poměrně praktické. http://www.w3.org/TR/2004/WD-xhtml2-20040722/mod-structural.html#sec_8 .8.
I když element rovnou pod tím <separator /> mi přijde jako zvrácenost, když můžu použít <hr /> , nebo <br />

Reaguji na Freda:
Mrkni do anglického slovníku. Section a division (= <div>) jsou téměř synonyma. S elementem <div> se v HTML 3.2 pojila stejná sémantika jako s tím chystaným <section>. Sémanticky vzato o žádnou novinku nejde. Je to opět kotrmelec v definicích spojený s přejmenováním. Typické chování konsorcia.

„No čtečky možná ne, ale jejich uživatele nejspíš ano“
Vážně pochybuji, že interpretace hlasové čtečky bude nějak horší v případě užití více <h1>.

Chamurappi
nterpretují-li prohlížeče stránku tak, jak ji autor zamýšlel
To je určitě dobře, pokud prohlížeče stránky interpretují tak, jak je autor zamýšlel.

nikoliv tak, jak domyslelo jisté nadnárodní sdružení
Pak bychom mohli diskutovat o tom, zda je validita kódu třeba či nikoliv.

Prosím, prosím, neřešte už validitu.

Pokud se týká elementu H1, existují dva názorové proudy a každý z nich má svou pravdu. Doporučuji přečíst http://www.sovavsiti.cz/c01201.html od Marka Prokopa.

A pak se smířit s tím, že jsou typy webů, kde dvě H1 jsou naprosto v pořádku. Takový systém kupříkladu provozuje Vilém Málek na Intervalu. Vždy záleží na charakteru webu a jeho vnitřní struktuře. Hezky to nakreslil třeba Lukáš Mačí, viz http://maciweb.net/blog/web/priklady/doctree.htm .

Použití dvou či více H1 není chyba, pokud má svůj smysl. Je však chybou, pokud se snažíte obelstít vyhledávače, které, pokud vím, zas nějakou velkou váhu nadpisům nepřikládají.

Reaguji na Mistra:
„Pak bychom mohli diskutovat o tom, zda je validita kódu třeba či nikoliv“
To ovšem vůbec nesouvisí s tématem. Mezi pravidla onoho jistého sdružení patří kromě DTD, proti nímž se validuje, i ta jakási sémantika. Zamýšlel-li autor webu elementem <b> vyjádřit důraz, což většinou zamýšlel, má element <b> sémantický význam. A to i přesto, že si W3C zadefinovalo, že nemá. To jest ty tzv. dobré mravy alias vyšší principy (mezi něž patří sémantika) nejsou přímo vázány na dodržení „norem“ konsorcia.

Reaguji na Plaváčka:
Však my validitu vůbec neřešíme.

„Použití dvou či více H1 není chyba, pokud má svůj smysl. Je však chybou, pokud se snažíte obelstít vyhledávače“
Je třeba si uvědomit, vůči čemu to je/není chyba. Bavíme se zde o sémantice, to je nauka o významech. V ní již ze samotné definice není chybou použití čehokoliv, co má svůj význam. Tedy i použití jakéhokoliv počtu <trpaslík>ů není chyba, má-li to svůj smysl.

reaguji na původní dotaz:

> je mozne mit 2 nadpisy h1 na jedné stránce?

ano

> Ma se davat nazev webu na kazde strance webu do h1 a nadpis aktualni stranky do h2

není to chyba

> nebo oboje do h1,

to je lepší

> ci dokonce na podstrankach nazev webu oznacit nejak jinek?

to mi přijde úplně nejlepší. Název webu podle mě není nadpis stránky, ale součást navigace. Jak zřejmo, HTML, ač jazyk sémantický, pro spoustu významů prostě příslušnou značku nemá. Pak se musí improvizovat a vzniká prostor k hádkám.