Interval.cz, Vilém Málek a cenzura

Čas od času narazím na Intervalu na zajímavou diskusi, k níž bych rád přispěl svým názorem či svými vědomostmi. Poradil by mi někdo, jak se to dělá? Ten tvor, co Intervalu vládne, má vůči mé osobě jisté výhrady. Jednak s mými články ostře nesouhlasí, jednak nemá rád, když někdo poukazuje na jeho chyby. Spousta lidí se mnou nesouhlasí, s tím jsem smířen, ba dokonce spokojen -- se světem by bylo cosi v nepořádku, kdyby mi nikdo neoponoval. Rád o sporných věcech hovořím.

Vilém Málek projevuje svůj nesouhlas způsobem hrubě neprofesionálním:
1) Slovo „Webylon“ do diskuse Intervalu jen tak neprotlačíte. Příspěvek se již při náhledu zablokuje s odůvodněním „Spam byl zablokován“. Kdybych bombardoval tamní diskuse odkazy (což jsem nikdy nečinil), možná bych takový zákrok chápal v případě webových adres. On ale blokuje vyloženě ono „nevhodné“ slovo, aby někdo nemohl napsat „na Webylonu jsem četl, že ...“.
2) Jakmile přijdu do diskuse pod jiným jménem a Vilém Málek vytuší, s kým má tu čest, hodí IP adresu na černou listinu a „nevhodné“ příspěvky rychle smaže.
3) Obviní-li ho někdo z cenzury, snaží se vymluvit na skutečné spammery.
4) Došly mi spolehlivé anonymizéry, nebaví mě hledat další, stejně by je zablokoval.

Napadá někoho řešení tohoto nepříjemného stavu?
(Jinak proti Intervalu nic nemám. Věčná škoda, že je jeho šéfcenzorem právě Málek.)

Reaguji na jozoba:
Ano. Weblogy, diskuse, komentáře -- hrr na něj. (V mezích slušnosti.)
Nevím, jak je tomu teď, ale ještě při sporech kolem Interzenu měl Interval svůj filtr slov děravý, nepřekládal entity. Tedy „webylon“ projde, příspěvek smaže Vyšší Moc ručně.


Reaguji na printf-jinde:
„Není nutné za každou cenu prát svoje názory někam, kde o ně nestojí.“
To, že tam o ně nestojí, se pozná podle toho, že mi tamní moderátor nechce dát prostor v diskusi? Čtenáři o tom ví? Nebylo by vůči nim korektní, kdyby Interval umožnil širé veřejnosti nahlédnout do své černé listiny zakázaných slov?

„Je to jeho věc, co na svých stránkách zobrazí a co ne.“
To nejsou jeho stránky, patří Zoneru, on je pouze šéfredaktorem. Vážně pochybuji, že jeho cenzorské choutky schvalují jeho nadřízení.
V mezích zákona s tím pochopitelně nic nenadělám. Ani bych něco takového nepotřeboval. Soudcem je zde čtenář.


Reaguji na thingwathe:
U tvých slov mám velmi často problém zaostřit na pointu. Buď vidím, že tam žádná není, nebo ji vidím dvojitě -- každou úplně jinou.

„Já bych o jednom řešení věděl...“
Dobře. Takže víš o jednom řešení. Je to věc, zvíře, rostlina, houba? Ždímá to, kuňká to, leze po pěti? Nechám se podat.


Reaguji na Radka Hrabůvku:
Google neumí skloňovat. Zkus hledat „webylonu“ a jeden výsledek najdeš. Jakmile jsem ho kdysi objevil já, sepsal jsem reakci a informoval o ní Málka e-mailem. Asi se mu nelíbila:
>
> Vážený pane anonyme,
>
> je opravdu slušné vytrhat kousky diskuse pod článkem a využít je podle
> svého, okomentovat je a posunout tak jejich význam podle vlastní potřeby.
> Říkat tomu „zpětná vazba“ je nehoráznost, která si nezadá s chováním
> bloggerů, přepisujících cizí komentáře na svém blogu. Váš projekt je u mne
> vyřízená věc.
>
> S pozdravem
>
> Vilém Málek
> šéfredaktor Interval.cz
>
-- přijato dne 22. prosince 2004. Vyřízená věc.

Reaguji na thingwathe:
Já nikoho necenzuruji. Na připomínky reaguji, vlastní chyby opravuji, na oponentury odkazuji, nejasnosti vyjasňuji, diskusí se účastním. Nevím, jak jinak si představuješ, že bych měl odlišné názory přijímat. Svědomí mám čisté. Jen proto, že ty osobně se mnou nesouhlasíš, mě ještě nemusíš házet do jednoho pytle s cenzorem.

Ostatně ty zde málokdy prezentuješ nějaký konkrétní názor či postoj -- ke spoustě tvých slov nemám co říct, protože jediné, co vyjadřují, je iracionální odpor. Bude z tohoto další téma kompenzující tvoji blbou náladu?

Reaguji na Timyho:
Bylo. Ale do jaké míry budu „tolerován“? Odcituji-li tam doslova své články, nechá je tam? Pochybuji.


Reaguji na thingwathe:
Málek na rozdíl ode mě oponenturu nepřipouští. Domníváš-li se, že nějakou argumentaci úmyslně opomíjím, měls zde půl roku možnost vyvolat se mnou diskusi. Mohls mi pokládat nepříjemné otázky, mohls mi připomínat věci, které podle tebe záměrně zapomínám. Místo toho ses neustále snažil vyvolávat dojem, že určitě nějaké jsou -- udělal sis ze mě jakýsi protipól W3C. Bytost, jejíž konkrétní slova a činy ti z nějakého důvodu nepřipadají dostatečná k jejímu posouzení. Ať řeknu, co řeknu, budeš mi oponovat, a vycítíš-li, že mi někdo oprávněně vadí, pokusíš se vyzdvihnout vlastnosti, které se ti zdají u mě a mého oponenta společné. To vše samozřejmě z imitovaného nadhledu, několik světelných let vzdáleného od konkrétních argumentů.

„Dokazovat pak, že člověk úmyslně něco neudělal je trochu náročnější než dokazovat mu, že něco udělal.“
Jistě. Já jsem vinen neprokázanou nečinností a Málek je vinen prokázanou činností, tudíž jsme si „zcela rovnocenní“, tak?

„Iracionální odpor?“
Morální panika.

„Možná, jak jinak se vypořádat s něčím, co neustále kritizuje a rejpe“
Zástupný důvod pro morální paniku. Já se s něčím, co neustále jen kritizuje a rejpe, vypořádávám zrovna teď a nevykřikuji kvůli tomu tajemné nesrozumitelné formulky.

„Člověk se na Webylonu začte, postupně se tam rozmetají všechna řešení, co W3C nabízí“
Nejsi konkrétní. Ani nemůžeš být. Popraskala by ti ta škatulka, do které sis mě zařadil. Transitional DTD jsou fajn, Strict DTD ne. HTML je fajn, XHTML ne. Zdaleka nekritizuji úplně vše. Ani v případě box modelů na Webylonu neříkám, který by se měl používat a který ne -- představuji je jako dvě rovnocenné možnosti, z nichž si každý může vybrat. Neučím čtenáře nenávidět vše od W3C, učím ho tolerovat alternativní postupy (= jiné, než ty jediné). Devastace víry v neomylnost konsorcia je pouhým prostředkem. Říkej si, co chceš, funguje to tak.

Co se týče vlastní vize, stejně oba víme, že se ti nebude líbit, ať bude jakákoliv. Mám dlouhodobé plány. Ty mimo jiné obnáší činnost, na kterou nemám díky zdejší diskusi čas. A proto zmizím. Měsíc a půl můžeš nerušeně přemýšlet o mých špatných vlastnostech, o mých omylech a o mých zajisté podlých záměrech.

Já se vrátím.