Jediný nenalezitelný článek na webu

Reaguji na habendorfa a další, kdo mě odkazují na výsledky:
Zadávejte do dotazů i slovo „xhtml“. V mém článku ho přeci mnohokrát vidíte, ne? Tak by ho měl vidět i vyhledávač. Pokud tedy podporuje obecné entity deklarované v interní podsadě DTD, což bezpodmínečně musí podporovat každý XML procesor.

Co se týče filetype:32, to neplatí, ten se nepočítá. Neobjevuje-li se odkaz na článek mezi normální výsledky, je nulová šance, že ho někdo „cizí“ najde. Musí k tomu mít speciální „návod na hledání Explorerovy oběti“ :-)

Reaguji na Dmagiciana:
„Nie. Poskytuje sa predsa ten isty obsah.“
Součástí obsahu je i údaj o typu. Už jen to, že se selektivně zaměřuje na GoogleBota, je podezřelé. A z hlediska Googlu asi není výhodné nabízet uživatelům ve výsledcích stránku, která se většině z nich vůbec nezobrazí. Když nefunguje, tak to prostě není relevantní výsledek.

„Bolo by zaujimave sa ich na to spytat.“
Už jsem se zeptal Googlu. Jsem zvědav, jestli odpoví.

„ty sa namiesto toho sustredujes na to aby si spochybnoval tie ich (verim ze s dobrym umyslom vytvorene) vyplody“
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Poslední dobou se častěji než s vadnými specifikacemi peru s vadným výkladem specifikací. Nezřídka hájím doporučení HTML 4.

„Problem je v tom, ze ty si velmi casto prisposobujes zadanie problemu tak, aby si mohol dospiet k zaveru, ktory vyhovuje tvojim predstavam.“
Pokud to skutečně dělám, tak nevědomě. Provokativní poznámky o mé posedlosti či o vesmírných lidech si prosím odpusť. Modifikuji-li si opravdu účelně zadání s cílem klamat čtenáře, měl by existovat férový způsob protiargumentace. Každé dogma přeci má své slabiny.

V tomto případě jste s Jokerem celkem férově zkusili napadnout MIME typ a prefixy. OK. Pokud speciálně GoogleBotovi pošlu ten článek bez prefixů, jako prachobyčejný validní XHTML 1.0 Transitional s MIME typem „application/xhtml+xml“, tvrdíte, že ho ve výsledcích zobrazí? Mám to opravdu zkoušet?


Reaguji na Jokera:
„No to je teda argument :-) Ten doctype tam prostě podle specifikace být musí.“
Ano, musí. Ale pokud tam není a nepoužívám obecné entity, tak se podle specifikace nic špatného stát nesmí.

„:o))) Takhle by se někdo mohl hájit u soudu“
Mě nikdo nesoudí a s trochou nadhledu (viz XML 1.0) nic trestuhodného nedělám. K čertu s analogiemi.

„Může to být i XHTML; takže se podíváme na DOCTYPE: nějaký neznámý typ dokumentu.“
Neuvedu-li žádný jmenný prostor a do <!doctype> napíšu řetězec „XHTML“, pak tu stránku prohlížeč nesmí vnímat jako XHTML, jelikož to XHTML není. Rozhodující je jen a pouze jmenný prostor.

„To by mohl odpovídat [XHTML 1.1]. Jenže ten doctype změněný není, takže neodpovídá.“
Chtěl jsem, aby ten článek byl bez problémů čitelný v Exploreru. Volil jsem mezi stahováním 150 kB a validitou. Zapadá mezi ostatní články (rovněž nevalidní), jeho primárním účelem není vrtání se v SEO. Jak jsem nabízel Dmagicianovi: Mám GoogleBotovi posílat plně vyhovující verzi? Vážně myslíš, že se něco změní k lepšímu?

„Já mluvil o použití dvou (více) jmenných prostorů v jednom XML dokumentu. Specifikace jasně říká, že jestliže je v dokumentu použito více jmenných prostorů, neodpovídá plně specifikaci XHTML 1.0.“
Ano, máš pravdu, já tam mám dva jmenné prostory. Jeden XHTML (s prefixem html) a druhý nulový (bez prefixu), to jsou ty elementy <okno> a <titulek>. Nebýt mých bezprefixových rozšíření, užíval bych jen jeden jmenný prostor a doporučení by mě stejně „odsuzovalo“, a to hlavně kvůli tomu, že nemá modulární DTD.
Krom toho specifikace použití dvou jmenných prostorů v plně vyhovujícím XHTML dokumentu připouští. Ba dokonce s ním počítá: prefixem xml se označuje jmenný prostor XML (ten je fixně deklarován v doporučení XML 1.0). Atribut xml:lang znáš, že? Ten nepatří do jmenného prostoru XHTML.

Jak již říkal Timy, definice plně vyhovujícího XHTML dokumentu je blbá. V tom se shoduje i spousta zkušených přívrženců XHTML. Správná definice „obyčejně“ vyhovujícího dokumentu by měla znít nějak takhle:
[Definice: Vyhovující XHTML dokument je správně sestavený XML dokument, jehož kořenový element má kvalifikované jméno „html“ a náleží do explicitně uvedeného jmenného prostoru „http://www.w3.org/1999/xhtml“. Všichni potomci kořenového elementu náležící do téhož jmenného prostoru a jejich atributy dodržují v rámci možností XML (viz slepá střeva A a B) strukturální pravidla vyjádřená jednou ze tří definic typu dokumentu HTML 4.01 a obsahy i atributy těchto elementů respektují sémantiku přiřknutou doporučením HTML 4.01 stejně nazvaným elementům a atributům.] (Zapomněl jsem na obecné entity. Nevadí. Smrt entitám!)

„Mimochodem, kde berete tu jistotu, že DOCTYPE krom validátoru nikdo a nic nepoužívá?“
Ze specifikace. Deklarace <!doctype> se skládá z následujících složek:
1) Kořenový element: „html“
2) Druh externí DTD, je-li přítomna: „PUBLIC“ nebo „SYSTEM“
3) Formální veřejný identifikátor, je-li externí DTD „PUBLIC“: „-//W3C//DTD XHTML 1.0 Transitional//EN“
4) Systémový identifikátor, je-li externí DTD přítomna: „http://www.w3.org/TR/xhtml1/DTD/xhtml1-transitional.dtd“
5) Vnitřní podsada DTD: „[ <!ELEMENT ... > atd. ]“, většinou se neuvádí

Čtvrtá část obsahuje adresu externí definice typu dokumentu, která není až tak podstatná. Kdokoliv si může zcela legitimě zkopírovat DTD k sobě a systémový identifikátor změnit. Externí DTD by prohlížeče číst neměly (Explorer je výjimka), takže ze systémového identifikátoru nejde XHTML poznat.
Třetí část je formální veřejný identifikátor (FPI). Ten má z definice jen napomoci k nalezení příslušné externí DTD. V praxi se využívá tehdy, chce-li aplikace k využívat DTD a nedolovat ji ze vzdálených míst. Prostě se kopie DTD válí v souboru „při ruce“ a XML procesor má v katalogu poznamenáno, že k FPI „-//W3C//DTD XHTML 1.1//EN“ patří zrovna tahle kopie DTD. Žádný jiný účel FPI nemá. Definice typu dokumentu je využitelná jen cca třemi způsoby:
1) Validace proti DTD.
2) Dosazení #FIXED atributů.
3) Nahrazení obecných entit.

Není příliš moudré se na zázračné schopnosti FPI spoléhat. Je jasné, že třeba aplikace, která vyšla mezi vydáním doporučení XHTML 1.0 a XHTML 1.1, nemá DTD pro XHTML 1.1, zná jen tři FPI pro XHTML 1.0 (a ani to nemusí). => V XML by ses neměl spoléhat ani na věci, které zajišťuje externí DTD. Vyhovující prohlížeč smí obecné entity (nbsp, copy apod.) neznat. Že zrovna ve tvých prohlížečích fungují není směrodatné.
Když už je externí DTD v podstatě k ničemu (validátory nepočítaje), nikdo se na mě nesmí zlobit, že ji neuvedu.


Reaguji podruhé na Dmagiciana:
Ten první zmíněný kompromis není kompromisem. MIME typ „application/xhtml+xml“ existuje až od ledna 2002. Dva roky tu neexistovala jiná možnost, než užívat XHTML s typem „application/xml“. Lze celkem logicky předpokládat, že starší MIME typ bude mít i širší podporu (do čehož se vejde i ten Explorer).
Druhý zmíněný kompromis je ústupek Exploreru, to ano. Můj článek měl především demonstrovat, že XHTML lze používat tak, aby drtivé většině návštěvníků fungovalo. Což je pravda, povedlo se. Ano, s jistými kompromisy, vždyť to i v samotném textu píšu. Odpor vyhledávačů k Explorerově oběti je očekávaný vedlejší produkt.

„Vysledok ktory je v praxi nepouzitelny (co nakoniec pripusta aj sam autor) vidis sam“
Je nepoužitelný kvůli své nepřístupnosti. Ale jinak dostatečné většině návštěvníků v pohodě funguje.


Reaguji na jozoba:
Invektiva a fakt se nevylučují.
Pravidlo diskusí na internetu č. 1: Chceš-li někoho o něčem přesvědčit, nikdy ho neosočuj a neurážej. Jak si myslíš, že teď Dmagician zareaguje? Že si posype si hlavu popelem a řekne „hm, tak já se to naučím“? To nikdy.