Emocionální program

Nedovedu si představit, že bych po vstupu na web musel vyplnit anketu, jak se cítím a podle toho by se mi podstrkoval obsah.
Co se cílení reklamy týče, je to asi zajímavý nápad.

Jediné řešení mě napadá ke každému článku na webu přiřadit nějakou náladostní hodnotu a dle toho jak dlouho a často by uživatel četl články by se usuzovala jeho nálada. Ale je to zavádějící a nevychytané.

JaySee:
Dalo by se třeba vycházet i z toho, jak velkou část článku uživatel přečetl => jak ho zaujal obsahem => podle toho nabídnout tematicky příbuzné, nebo tematicky odlišné články. Ale nevím, nakolik tematika článku vypovídá o náladě. Např. můžu číst černou kroniku, protože mám depku a chci se ujistit, že svět opravdu stojí za ... a jít si to hodit. Anebo mám dobrou / neutrální náladu a těším se z toho, že to nepotkalo mne. Nebo jsem byla svědkem nehody a zajímá mě, jak se to vyšetřilo a kolik lidí přežilo. Sama jsem se kdysi učila uplést jednoduchou oprátku jednak ze zvědavosti a taky protože to bylo snazší, než dračí smyčka. Apod. Ale určitě to stojí za pokus vyzkoušet.

„mužům předkládat více faktických údajů a ženám spíše emocionálně laděné informace“
„co si o tom myslíte?“
Že vás - tak jako spoustu jiných lidí - ovlivňují genderové stereotypy.

Musím popravdě říct že by mě něco takového výrazně znechutilo. Už teď mi vadí ta slavná "personalizace" od Googlu. Ve většině případů se stejně nestrefíš a co na to uživatelé? Nedovedu si představit že by to a) mohlo spolehlivě fungovat b) že by se to mě osobně líbilo.

JaySee:
„genderové stereotypy.‘“
„můžu číst černou kroniku, protože mám depku a chci se ujistit“
„článek jak si správně uplést oprátku“
A tímhle bys to u mě zabil úplně.

Tori:
„mám depku a chci se ujistit, že svět opravdu stojí za ... a jít si to hodit“
Niečo takéto?:

A co kdybys to dal jako volbu místo toho abys mi cpal klišé ala "ženy rády nakupují, jseš žena, budeš chtít něco koupit". To by mě zaujalo.

JaySee:
„jako muže zajímalo jak je složité se tam dostat, kolik to bude stát a jestli tam bude nějaká akce (moje stereotypy)“
Tohle je bohužel rozšířený omyl, že to záleží na pohlaví. Záleží to zejména na povaze a samozřejmě také na okolnostech (když pojedu na čundr bude mi sprcha ukradená, když pojedu na obchodní jednání nebo na svatbu...). Podobně je to ale téměř se všema těma "pohlavníma" poučkama.

JaySee:
„jestli tam bude záchod a sprcha, budou tam i další holky a jestli se tam nebude jenom magořit, ale bude tam i nějaký intelektuální program (její očekávání)...“
- Zajímá mě, jestli tam bude záchod a sprcha.
- Další holky by mě zajímaly taky.
- Zajímalo by mě, jestli se tam nebude jenom magořit, ale jestli tam bude i nějaký intelektuální program.
Prosím, abych byl zahrnut do stejné škatulky jako tvá přítelkyně. A to i přesto, že je pravděpodobně opačného pohlaví a zřejmě úplně jiný temperament a vlastnosti než já.

Určitě jsem pro, abys uživateli, který je nový, umožnil snazší orientaci než těm, kteří tvůj web navštěvují denně. Nesnaž se ale určit potřeby a touhy konkrétních uživatelů, na to ti jedna anketní otázka nestačí.
Konkrétně u těch vtipů - proč má uživatel klikat na tlačítko „nudím se“, abys mu předložil náhodný vtip? Nedovedu si představit zaneprázdněného člověka, který brouzdá po stránkách s vtipy. :)
Pak z toho vzniká klasika, která se objevuje u položek přidaných v e-shopech do košíku či u videí. Stránka nabídne uživateli položky, které se podobají té, která ho zaujala. Na rozškatulkovávání podle vlastností osobnosti se kašle.

JaySee:
„BTW: k tomu tlačítku "nudím se" tak máte pravdu, že zaneprázdněný člověk to asi nebude používat, protože na takovou ptákovinu nemá čas, ale když se podívám na zeď Facebooku, třetina lidí tam píše, jak se nudí a kdo se nudí, ať dá taky like.... takže svojí cílovku by to mělo.“
Špatně jsi pochopil, co jsem chtěl říct. Pokud je člověk na stránce s vtipy a chystá se provést na této stránce nějakou akci, automaticky z toho můžeš vyvodit, že se ten člověk nudí. Protože pokud by se nenudil, prostě by na té stránce nebyl. Proto je zbytečné se ho ptát, jestli si náhodou nemyslí, že se třeba nudí. Nemusí tě zajímat, jestli jsem kluk, nebo holka, zda jsem chytrý, nebo blbý. Pokud se mi bude nějaký druh vtipů líbit, navrhni mi další podobného rázu. Doporučuj, nenuť.
Abys člověka poznal, budeš na to potřebovat osobní kontakt a několik dní. Z jedné blbé ankety nepoznáš nic. Ani se o to nesnaž. I kdyby se ti podařilo přinutit uživatele, aby na stupnici přesně stanovili svou náladu, nebudeš schopný jim k té hodnotě přiřadit správný obsah. Vezměme třeba hudbu - někdo, kdo je v „depresi“, si pustí něco veselejšího, jiný si pustí klasickou hudbu, další se vrhne na česká osmdesátá léta, jiný bude poslouchat teskné tóny, aby si tu mizernou náladu pořádně vychutnal, a další raději nebude poslouchat nic.

Reaguji na JaySee:
Potíž je v tom, že oba úkony — tedy zjištění emocionální odezvy z článku a zjištění emocionálního rozpoložení návštěvníka — jsou strašně složité. Nemáš přístup do mozku uživatele, musel by ti dobrovolně sdělit své pocity, což by ho stálo čas a přemýšlení (což by ti samo o sobě zkreslovalo naměřené výsledky). Jaké výhody bys jemu osobně poskytl za tuto vstřícnost? Globální spokojenost všech čtenářů ho moc nezajímá, maximálně ti někde odklikne jedno líbí/nelíbí. Čím víc údajů bys z něj vyždímal, tím větší by bylo jeho očekávání, že je využiješ k zázračně lepšímu uspořádání obsahu, než by mu nabídly konkurenční weby — a byl by pravděpodobně zklamán.

„a další člověk, kdyby chtěl smutné příběhy, měl by k dispozici článek o mrtvém koťátku“
Myslím, že co se týče srandy a smutku, můžeš všeobecně předpokládat, že si drtivá většina návštěvníků chce náladu zlepšit. Existuje jen velmi omezená kategorie informačních webů, která může dlouhodobě přežívat i s naštvanými návštěvníky a tu představující klasické zpravodajské servery — u nich je naštvání vyváženo uspokojováním nesmyslně přehnané moderní touhy „vědět, co se děje“ a předpokladem, že samotné médium za smutné dění nemůže. Vesměs cokoliv jiného, čemu lidi věnují pozornost, čtou buď za účelem vzdělávání (tam nejsou emocionální adjektiva rozhodující), nebo za účelem zlepšení nálady.

Spíš než na psychický stav je lepší orientovat se na druh zábavy.

V tomto souhlasím s Chamurappim (který je tisíce let starý a nějakou tu zkušenost má ;)...), že lidé chtějí zlepšit náladu a ne se brodit skrz neštěstí. Navíc, když ani neznají toho, kdo případné negativní emoce přináší (přítele z Facebooku přejede auto - to tě zajímá, ale "Někoho" přejede auto - to je ti celkem jedno, radši se pobavíš).

Tím sklouzáváš k funkci "Podobné produkty", kterou tu již jenikkozak zmiňoval.

Ještě ti nabídnu pár postřehů, i když mi chybí poměrně základní informace jaký druh obsahu chceš takto uživatelům nabízet.
Nejsem si jistá, jestli zaměření na emoce někam vede. Uživatel může být momentálně třeba smutný, že má nemocné šťěňátko. Nebude spíš hledat specializované fórum o psech, kde může najít dobré rady a i účast podobně postižených? Příští týden může být naštvaný na firmu, která ho podvedla. Co bude na internetu hledat? Nebude zase hledat podobně postižené na místě kde se potkávají? Co se snažím říct: i kdyby se ti podařilo rozklíčovat jeho momentální emocionální stav (a nevěřím tomu, že by to nějak snadno šlo), při jeho příští návštěvě bude nejspíš jiný takže budeš zase na začátku. Také předpoklad, že každý návštěvník je zmítán nějakou emocí nemusí být pravdivý, naopak si myslím, že většina lidí bude po většinu času relativně klidná. Emoce bývají poměrně pomíjivé a proměnlivé. Kromě toho si nejsem jistá, jaký podíl lidí vybíjí svoje emoce přes internet (teda kromě trolů). Když budu vzteklá já osobně, nebudu brouzdat ale půjdu se projít nebo si najdu starý talíř nebo půjdu do kina. Na internetu pak budu už poměrně klidná hledat konkrétní odpovědi pro praktické řešení. Také si tedy polož otázku, kolik lidí má tak silnou depresi že by jim mohl k něčemu být článek o oprátkách a kolik z nich se bude v takové chvíli pohybovat na internetu. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se odpověď většinou pohybovala někde mezi nulou a desítkou. Osobně si myslím, že emoce (a zejména ty silné) jsou slepou uličkou.

Pokud se vrátíme k volnočasovému víkendu, je pravda, že někteří z nás mají rádi vše pečlivě naplánované, jak jsi psal: dopředu zjistit dopravu, spočítat náklady a naplánovat program. Někteří ale raději pojedou naslepo (a překvapivě hranice jde napříč pohlavími). A to už jsme někde jinde než u emocí, to jsou preference a s tím se dá velmi dobře pracovat tím způsobem, který máš na mysli. Do značné míry by mohl odpadnout i problém identifikace uživatele. Pokud by ses rozhodl sledovat tuto linii dál (osobně ji pokládám za slibnou a pokud vím tak na českém internetu je to pole zcela neorané, ne tak v Americe), doporučovala bych nejprve nastudovat typologii osobnosti a pak se poohlédnout po tom jak to dělají v Americe, kde se tím zabývají zhruba 50 let. Klíčové slovo pro hledání je MBTI, případně typologie (ještě lépe typology) MBTI. Pokud se rozhodneš tohle zkusit, jsem plně a nadšeně k dispozici pro jakékoliv testování (samozřejmě pouze z hlediska svého typu).

Ještě pár poznámeček.

JaySee:
„osobnostním archetypům“
Systém vychází z Junga, ale jedná se o funkce, nikoliv archetypy. Od Junga byl doplněn o další dvojici (a je to velmi zjednodušeně právě to zmiňované plánování versus nechat volný průběh věcí). Systém MBTI je na rozdíl od Jungovských archetypů vysoce prakticky použitelný.

Test který odkazuješ je o něčem jiném, a to o tom, jestli je dotyčný vizuální, audiální anebo pohybový typ. Na povahovém typu MBTI je to myslím nezávislé, pro tebe jako tvůrce stránek to má praktické dopady pouze ve volbě slov a stavbě vět tak, abys oslovil všechny typy (call to action, že ano..). Ve zkratce asi takto: Abychom uviděli celkový obrázek a vyjasnili problém, načrtneme.... (pro vizuální typ) Abychom se pohnuli z místa, vžijeme se do té situace a problém uchopme.... (pro pohybové typy) Poslyšte to zní špatně, to skřípání musíme....... (audiální typ).

Pokud to myslíš vážně ohledně MBTI tak budeš asi nějaký čas trochu studovat (ale neztratí se ti to ani v jiných oblastech života). Asi by bylo nejlepší se soustředit jen na čtyři základní skupiny, tj. temperamenty (NT, NF, SJ, SP), nedovedu si představit stránky optimalizované pro všech 16 typů. A znalost typů ti dá i další výhody - až budeš tvořit stránky o paraglidingu nebo stránky pro účetní, budeš poměrně přesně vědět jací budou návštěvníci stránek a tudíž na co dát důraz a čemu se vyhnout (je velká legrace, že v těchto dvou případech to bude téměř opačné).

JaySee:
„Knihu asi zatím kupovat nebudu“
Pokud to myslíš vážně tak si jí kup. Sice na internetu najdeš nějaké popisy typů i temperamentů, a to i v češtině, ale co potřebuješ nejvíc jsou vzájemné souvislosti. V češtině se dají sehnat k tématu i jiné knihy, ke tvýmu účelům je nejlepší tahle.

Takhle z hlavy ne, musela bych to hledat. Hledej něco jako MBTI and internet marketing nebo MBTI how to sale nebo MBTI succes on internet atd. atd. Jsem přesvědčená že v angličtině bude řada titulů přímo ke tvým účelům, ještě vhodnějších než ta doporučovaná česká. Ale zase je otázka, jestli nebudou tak specializované že pominou základy, které potřebuješ pochopit nejdříve.

Ještě nějaká malá inspirace a podněty k dalšímu hledání:
článek s dalšími odkazy v textu
článek s popisy temperamentů
první ze série článků, doporučuji projet i další články, odkazy dole