Smysl protokolu HTTPS

Ahoj,
dotěď jsem žil ve víře, že když mě prohlížeč varuje před certifikátem jen tehdy, je-li propadlý, vystavený pro jinou doménu nebo třeba na blacklistu. Ono to tak je, akorát že certifikát musí být ještě na whitelistu. Takže běžný uživatel bude raději používat nešifrovanou komunikaci i kdyby byla dostupná šifrovaná s vyhovujícím certifikátem, jehož jedinou vadou na kráse bude nepřítomnost ve whitelistu, protože prohlížeče ohlašují nedůvěryhodný certifikát takovým způsobem, že uživatel rychle nabyde dojmu, že u dané stránky je HTTP bezpečnější než HTTPS. Přitom opak bude pravdou. Navíc další nepochopitelnou věcí pro mě je, že na whitelist se certifikační autorita dostává za poplatek. Podle mě by se certifikační autority měly dostávat na whitelist na žádost s podklady kterými přesvědčí vývojáře (nebo nějakého bezpečnostního experta) prohlížeče, že právě ona by na tom whitelistu měla být. Možná že to tak je, ale stejně ještě musí platit onen nesmyslný poplatek, který se jim poté musí vrátit od lidí co kupují certifikáty. Celkově moc nechápu proč s šifrováním musí automaticky souviset ověření pravosti serveru. Proč nemůžu prostě používat šifrované spojení aniž bych vyžadoval ověření autenticity poskytovaného obsahu? Uniká mi tak smysl HTTPS.

Joker:
„Teď si nejsem úplně jistý, ale mám dojem, že sám certifikát nemusí být na whitelistu, akorát jeho vydavatel musí mít certifikát od důvěryhodné certifikační autority.“
Jasně certifikační autorita musí být na whitelistu.

„A koneckonců, kdo by platil ty lidi, kteří budou ty žádosti o certifikát prověřovat?“
Pravda, tohle mě nenapadlo, ale spíš jsem mluvil o tom, že certifikační autorita platí za přidání do prohlížeče. Nevím kolik za to musí platit, ale při tom objemu certifikačních autorit na tom musí prohlížeče trhnout balík.

Joker:
„Chránilo by sice před náhodným zachycením komunikace během přenosu, ale pořád by bylo možné tu komunikaci odposlouchávat pomocí klasického ‚man in the middle‘ útoku.“
Pokud dobře vím zachycení komunikace během přenosu je právě "man in the midle". Z Vaší formulace to zní, jakoby to byly věci opačného významu. Jak by tedy mohla být moje komunikace odchycena když by byla zašifrována?

Celkově spíš kritizuji spojitost šifrování s ověřením autenticity, protože pokud se někdo bude připojovat přes HTTP, tak také nevím zda se připojuji k tomu ke komu opravdu chci a prohlížeč také žádné varování nevyhazuje.

Joker:
Aha. Mě jde spíš o náhodné odchycení běhěm komunikace, protože například můj provider šíří po vesnici nezabezpečenou wifi. K popisovanénému útoku nahrazení webového serveru falešným, by se musel útočník dostat k mému dns serveru nebo hosts souboru případně k fyzickému médiu, toho už se tolik nobávám.