Simulace srandy

> vtip vzniká ponejvíce nečekaným spojením něčeho, co k sobě zdánlivě nemá blízko.
> Toto spojení pak staví situaci do překvapivého světla.

To se teda počítač bude smát všem vtipům? Co když někdo neumí vtip vyprávět (napsat), anebo někdo vtipně napíše zcela běžnou věc? Jaké bude měřitko vtipnosti, to se bude smát všemu co nedává smysl?

je-li pc furt jeste min slozity organizmus nez bunka neni to chyba hw ale sw..
je-li na netu soucasne pripojeno velke mnozstvi pc/bunek je to zivy organizmus..
na zaklade1scifi povidky tvrdim ze vystoupi-li toto cislo nad urcitou mez zacne to samo myslet..
tento pocet mozna uz prekrocen je ale jde zaroven o ten sw..
dle me kazde z tech pc musi mit stejny sw aby to funkovalo(tim nemyslim jen operacny system..)..
> vtip vzniká ponejvíce nečekaným spojením něčeho, co k sobě zdánlivě nemá blízko.
> Toto spojení pak staví situaci do překvapivého světla.
takze sic kdyz vezmu muchomurku a backoru nevznikne zdanlive nic..
ale jiste kazdy vi co vznikne spojenim muchomurky a tygra..
kdysi jsem se zivil praci a mel jsem kolegu v firme co pracoval na takzvanem chranenem pracovisti..
chodil jsem se k nemu dobijet..
jeho iq byl prokazatelne velmi hluboko pod100..
ale vymyslel(ac to leckdy bylo kouzlo nechteneho)ftipy..
proc to rikam!?
jednak se vykasleme na to vymyslet pc co se smeji nebo jsou schopny at uz programem ci samy o sobe porazet velmistry v sachu ale udelejme kdyz to prezenu pc chytre jak opice(nebo onen muj znamy..)..
a druhak ten znamy vymyslel dle me zcela originalni ftipek(1z mnoha):
muchomurka ondatrata(bo proste podumal a vymyslel proc by to musel byt jen tygr..)..
takze opravdu spojenim muchomurky a backory nevznikne nic ftipneho(bo autor ma ok hw ale slaby sw..)ale uz upravenym spojenim jde o muchomurku backoratou coz je jine kafe..
sorrry bo je to dlouhe a bo nemam diakritiku..

Napadá mě, jestli pobavenost není jen reakcí na nějaké výpočetní chyby.
Systémem prochází nějaká absurdní myšlenka systém ji nečekaně (u "muchomůrky a bačkory" ji ohodnotí jako blbost příliš brzy) vyhodnotí jako absurdní, vypustí příslušné drogy které pak ovlivňují ostatní výpočetní procesy.

Takže problém lze rozložit na dva podproblémy:
- Jak rozpoznat míru absurdity. Tato míra se navíc časem mění, žádný vtip nás nikdy nerozesměje dvakrát stejně. Myslím, že by se to dalo nějakou strašně složitou neuronovou sítí.
- Jak simulovat účinek endorfinů. To už je těžší, protože tahle chemie se šíří mimo informační cesty a různě ovlivňuje váhy ostatních neuronů.

borrowsky
> je-li pc furt jeste min slozity organizmus nez bunka neni to chyba hw ale sw..
Samozřejmě, PC lze považovat za Turingův univerzální počítač.

> je-li na netu soucasne pripojeno velke mnozstvi pc/bunek je to zivy organizmus..
Tím už si tak jistý nejsem, to záleží na definici živého organizmu.

Jsem zvědav až nějaký počítač složí Turingův test, jestli to bude na základě vlastní "osobnosti" nebo jen ohromné databáze vhodných odpovědí. Omlouvám se že odbočuju od simulace srandy, ale fakt si myslím že takovej algoritmus je problém, protože pro chápání vtipu IMHO neexistuje a nemůže existovat žádná norma, podle které by počítač reagoval.

Ohledně vývoje elektronické formy života (třeba v počítačích v internetu) jsem skeptický, protože nechápu jak by se takové formě života dal smysl. Jinak přece taková forma života nepřežije. Ani u organismů není smysl života (proč žít? proč zakládat potomstvo? k čemu?) vyřešen. Omlouvám se že stále odbočuji od původního tématu, ale vždy když o tom přemýšlím, dostanu se ke smyslu života a to nejsem ani svědek jehovův :-))))

Trochu úkrok stranou, ale co za sebe nechat počítač napsat diplomku - to je taky docela vtipné: http://pdos.csail.mit.edu/scigen/
tenhle generátor se povedl, dokonce najdete své knihy v seznamu literatury
(dadaart)

Smích, tato křeč plic a obličejových svalů, je účinkem nepředvídaného a naprosto jasného poznání naší převahy nad jiným člověkem.
-- Thomas Hobbes

Co vy na to?

IMHO taky není smích jako smích...

Já mám třeba "smích směšný", kterým se směju dobrým vtipům. O tom, zdá se, byla většina diskuze.

Mám "smích zoufalý", kterým se třeba směju sám sobě, když ve mě dojde ke zlomení nějaké snahy, když dojdu k závěru, že něco, čemu jsem věnoval hodně času a úsilí prostě neumím vyřešit a nikdy taky nevyřeším. Tenhle můj smých má ale blízko k pláči. Že se místo pláče směju asi souvisí s mou povahou: proč brečet, když je to stejně jedno a nic to nezmění? To se radši sám sobě zasměju. I když zoufale. A tady je jeden důvod k evoluci humoru: bytost, která na své neúspěchy reaguje smíchem, a ne pláčem, má IMHO větší šanci přežít.

Mám i "smích hlavoukroutící". Je to jen mírná odnož "smíchu zoufalého" a vyskytuje se v podobných situacích. Když řešení nějakého úkolu věnuju spoustu času a úsilí a nedaří se a nedaří, a najednou vám něco v hlavě blikne, a je vám to jasné... Pak nechápu, jak to, že jsem na to nepřišel dřív, a projevuje se to smíchem hlavoukroutícím. Tenhle typ smíchu by se IMHO mohl vyvinout u strojů velmi brzo. Mnohé z nich totiž řeší různé optimalizační úlohy, obvykle iterativně, postupným vylepšováním řešení dosud nejlepšího... Občas udělají velký skok a najdou řešení hodně nepodobné všem dosud nalezeným. Pak by nad sebou mohli kroutit hlavou...

Mám taky "smích uklidňující". Mám na mysli situaci, kdy se s někým o něco hádám. Někdy už to bývá na nože a já si uvědomím, že mi to vlastně za to nestojí, že je to absurdní. Udělám vtipnou narážku, srandovní gesto, což zafanguje jakou spoušť i na toho druhého. A společně se tomu začneme smát. Případy jsou to řídké, ale vyskytují se. Mohou být ovšem dalším hnacím motorem evoluce smíchu. Jestliže takové chování v mezních situacích mi pomůže odvrátit to, že mě můj protivník neumlátí kyjem, pak i tento druh smyslu pro humor zvyšuje šance na přežití daného člověka.

Mám určitě i "další smíchy".

A v neposlední řadě, jsem rád, že se u mě vyvinul alespoň nějaký smysl pro humor a mám rád lidi, u nichž se vyvinul taky. IMHO, bych byl mnohem víc schopen zabít člověka, kterého nemám rád, než člověka, kterého rád mám. Smích a humor zlepšují (bráno obecně) vztahy mezi lidmi, mají se pak víc rádi a méně se zabíjejí. Další příklad užitečnosti smíchu, pokud ho chceme brát jako jeden z účelů evoluce.