Tři otazníky na konci věty

http://www.pravidla.cz/vice.php?cose=10

Nejspíš ne, ale jsou tu povolanější osoby...

Kdy by se měly správně používat? Nejsem lingvista, ale podle mě jde o velmi excentrický výraz a používat by se neměl... většinou to tak píší na internetu děti nebo výstřední jedinci...případně teda v komiksech snad ještě....seriózně se imho vůbec nepoužívají

Nox
Tři vykřičníky jsem viděl v novinách v nadpisu článku. Myslím, že to bylo v Blesku. Vím, je to bulvár, ale typografická pravidla snad jeho redaktoři znají, ne? No, nevím. Nechám to na zkušenějších :o).

Manq
Naše profesorka češtiny velmi často upozorňuje na chyby i v seriózních denících, tudíž bych neměl přehnanou důvěru ani u nich, natož v bulváru...

Jeden otazník značí otázku, čtyři a více otazníků demenci.
Chamurappi
Zdroj

Manq
Pro bulvár jsou důležitější zisky=upoutat, než typografická pravidla, zapomínají při tom na tohle: pokud se zdůrazní vše, není zdůrazněné nic.

Bubák
Vím, vím. Ok, nechme to :o).

Bubák
Pěkná definice :)

Jazyk, včetně psaného, slouží k přenášení informací. Pokud se jako autor textu domníváte, že tři otazníky za větou představují jinou informaci než jeden otazník, a že čtenáři tento rozdíl pochopí, nevidím v tom problém (ani přes riziko, že mne Chamurappi označí za dementního).

V literatuře se používají i jiné divočiny -- doporučuji např. typogramy Václava Havla ze šedesátých let.

Líbí se mi, jak Marek Prokop přemýšlí. Ve skutečnosti vidí věci neskutečně jednoduše. Nemusí ani znát jednotlivá pravidla a přesto je schopný s jednou jedinou poučkou vyvodit správný závěr. Jen upozorňuji na zajímavý rys, ke kterému je záhodno se propracovat.

Jazyk slouží ke komunikaci a jeho psaná forma je tak různorodá, kolik informací dokáže za pomoci sady znaků obsáhnout. Není chybou v každodenní komunikaci použít pro výjimečné zdůraznění třeba tří otazníků či vykřičníků. Souhlasím s Markem, že pokud je dané formální vyjádření vhodné pro vyjádření informace (v tomto případě emoce), je záhodno jej použít. Souhlasím však i s Chamurappim, že pro čtyř- a vícenásobné opakování diakritického znaménka není v běžné komunikaci místo.

Mimochodem, dva vykřičníky či otazníky už mají tak nějak rezervovány šachisté. Zajímalo by mě, jestli tento fakt nějak ovlivnil skutečnost, že pro zdůraznění výpovědi se používá právě tří otazníků/vykřičníků. Tento jev je totiž poměrně mladý, dříve se na pravidla dbalo mnohem strnuleji. A pokud ano, proč se v šachu i běžné komunikaci setkáme s kombinacemi "?!" a "!?"?

Reaguji na Marka Prokopa:
„nevidím v tom problém (ani přes riziko, že mne Chamurappi označí za dementního)“
Odvážnému štěstí přeje. Ale žádný strach, má poučka se o třech otaznících nezmiňuje.

U přehnané otazníkové orgie vesměs každý čtenář pochopí, že pisatel už umí napsat otázku, ale neumí ji hezky česky zakončit. Připomíná to tapetování či zbytečnou snahu na sebe upozornit (stejně jako psaní všeho velkými písmeny).
Samozřejmě, že záleží na místě použití a že obecně porušení jakýchkoliv pravidel lze vnímat i jako druh umění.


Reaguji na Dera:
„pro čtyř- a vícenásobné opakování diakritického znaménka není v běžné komunikaci místo“
To rozhodn졡ˇ :-)

„Mimochodem, dva vykřičníky či otazníky už mají tak nějak rezervovány šachisté.“
Ano, u šachistů značí demenci jen dva otazníky :-)

„Tento jev je totiž poměrně mladý, dříve se na pravidla dbalo mnohem strnuleji.“
Řekl bych, že za to můžou klávesnice. Napsat tentýž znak vícekrát za sebou je snadné. Stejnou příčinu mají i vícezávorkové smajlíky.
Nemám tento jev moc rád — nedávno jsem za opakovaný čin zopakování otazníku nehorázně seřval jednoho pokrevního příbuzného a on pak zdeptaný konstatoval, že pozmění závěť. Doufám, že z ní rovněž odmaže nadbytečné otazníky.

„"?!" a "!?"?“
Tam bude původ jiný než u trojotazníků.

Dero

Protože jsem svého času závodně šachy hrával, mohu posloužit odpovědí. V zápisech partií (především v literatuře) se používají tyto symboly:

! - silný tah
!! - velice silný tah
? - slabý tah
?? - hrubá chyba
?! - podivuhodně pochybný tah
!? - překvapivý a riskantní tah

Nemyslím si, že by šachisté byli víc dementní, než většina českého národa :)

já používám tři otazníky: jeden když se ptám tři když nechápu :-) (za to občas nepoužívám čárky :-))

Mám za to, že víc než zdůraznění skutečnosti že věta je otázkou značí tři vykřičníky emoci, která je do otázky vložena. Že je otázkou značí už otazník jeden, a další dva z hlediska informační hodnoty sdělení už považuju za zbytečnost.
Zjistil jsem ale, že já sám někdy píšu tři otazníky, ale bez předchozího textu, jenom samostatně stojící (visící), a značí naprostý nepochopení toho co mi chtěl proti-pisatel sdělit.
No a bulvár - co k tomu říct???