Oříznutí vodotisku fotografie

Pravděpodobně fotografii otisknout nemohli, nevím, o jakou akci šlo, ale o úřední a zpravodajské licenci píše § 34 Autorského zákona, doporučuji přečíst. Tobě vadí odstranění vodotisku, o tom píče § 44 Autorského zákona, doporučuji pozorně přečíst, je to několik málo paragrafů.

Podle mne je to jednoznačné, souhlas s odstraněním informace , ve tvém případě vodotisku, která podle tvého rozhodnutí, coby autora provází dílo, aby dílo a práva k němu identifikovala, jsi nedal. Doporučil bych požádat o finanční vyrovnání přiloženou fakturou v rozumné výši. Jak se pak dohodneš, nechám na tobě, jestli se nakonec spokojíš s omluvou, nebo se budou cukat a začnou u nesplacené faktury nabíhat úroky.

Regionálním novinám jsem poskytl rozhovor a fotografii k tématu. Tisk článek zveřejnil. O měsíc později jsem tento článek našel v celostátně vydávaném časopise, který jej celý zkopíroval. Taky jsem se nejdříve zlobil. Nakonec se ukázalo, že jsem získal zadarmo reklamu. Záleží tedy i na úhlu pohledu.

Reaguji na Petra_D:
„Záleží tedy i na úhlu pohledu.“

To je pravda jen do určité míry. Osobně mám fázi, kdy jsem poskytoval obrazová práva zdarma, už nějaký ten pátek za sebou. Po několika špatných zkušenostech jsem dospěl k závěru, že zákazník, který nemá rozpočet na obrazová práva, není většinou schopen zajistit ani kvalitu tisku, a potom jméno fotografa spíš poškodí, než aby mu udělal reklamu. Čtenář totiž mizerně vytištěný obrázek přisuzuje fotografovi a vůbec netuší, že originál může vypadat úplně jinak.

Požadovat hned od začátku slušný honorář jsem si proto zvykl uplatňovat i jako strategii předcházení nekvalitním reprodukcím – kdo je schopen mizerně tisknout, nemívá na honorář (a naopak). Taková selekce potenciálních partnerů je rychlá a snadná, odehrává se v rámci slušnosti a obejde se bez jakýchkoli diskuzí, protože tě nikdo nenutí zmiňovat celou šíři důvodů, proč žádáš honorář.

Důležité je také v kontaktu s vydavatelstvími přečíst si před podpisem smlouvu nebo všeobecné obchodní podmínky, případně formulovat podmínky vlastní a ty si nechat podepsat, nebo je připsat na fakturu, přičemž uhrazením honoráře s nimi zákazník souhlasí.

Moje zkušenost je taková, že čím míň je zákazník ochoten nebo schopen zaplatit, tím drzejší bývá ohledně rozsahu obrazových práv, na která si činí nárok. Nejhorší bývají nějaké plátky, které vychází v nízkém nákladu a jsou rády, že vůbec živoří. Takové redakce například rády vyhlašují fotografické soutěže se směšnými cenami, nebo tisknou "foto týdne" nebo "foto měsíce" a v podmínkách mívají zajištěno, že už zasláním fotografie do soutěže autor souhlasí s publikováním fotky kdykoli i do budoucna, a to bez ohledu na to, zda se vůbec v soutěži nějak umístí.

Jsou korporace, které z hlouposti především začínajících nebo příležitostných autorů žijí a dlouhodobě si budují podobnými nekalými praktikami obrazový archív.

Reaguji na vabeho:
Zda a jak intenzívně tohle řešit, bych asi na tvém místě rozhodoval v závislosti na tom, jaký máš vztah k těm dvěma lidem, kterým jsi obrázky původně poslal, na tom, zda můžeš svoje autorství prokázat a na tom, jak jsi svůj souhlas s použitím formuloval (např. zda jsi omezil použití na konkrétní weby).

Jestli to jsou tví kamarádi, kteří jednali z lehkomyslnosti a neznalosti autorského zákona, možná bych jim jen vynadal, ale jestli to jsou jen nějací vykutálení rošťáci, spíš bych zaslal faktury do všech redakcí, které fotografie použily, s důstojnými přirážkami za použití bez předchozího souhlasu, za nedovolené úpravy a případně i za odstranění nebo neuvedení autora a copyrightu.

Nezapomeň přímo na faktuře přesně definovat rozsah obrazových práv, která účtuješ, aby bylo jasné, že se nejedná o práva jakkoli exkluzivní.