Co znamená §31 autorského zákona?

Takže když učitel vezme z tvého webu fotku Grand Canyonu, aby ho ukázal dětem ve škole při probírání dané látky, tak je to podle tebe blbec, protože on sám nemá peníze na to, aby si ten Grand Canyon zaletěl nafotit sám? Trochu trhlý ne?

Jinak co se týče textů, tak citovat může, to není žádná krádež a u citace by měl je-li to možné uvést i zdroj, tedy tvůj web. Citace, ale neznamená, že vezme celou tvou práci a předvádí se s ní, ale vezme jen nějaké úryvky, např. bude citovat tvůj názor na současnou politickou situaci.

Jinak myslím, že ten paragraf je celkem jasný i bez právního vzdělání.

Peta8:
„Každej blbec, kterej učí nebo píše nějakou pologramotnou práci tedy může "ukrást" fotky a materiály z mého webu a nemusí se mě ptát?“
V principu ano. V odůvodněné míře a s uvedením zdroje.

Například kdybych psal článek o pochopení autorského zákona lidmi a jako ukázku, že někteří jsou zmateni z volných užití tam zkopíroval tenhle dotaz (s uvedením zdroje), je to ten případ (poznámka, vynechám teď otázku, jestli dotaz na diskusi je vůbec autorské dílo).

Nebo třeba kdybych psal článek o technikách focení a použil fotku (s uvedením zdroje) jako ukázku nějaké techniky, nebo nějakého problému (třeba: „Na této fotce si všimněte přepálených míst“) a podobně.

Nebo třeba když bude nějaký herecký kroužek, mohou si tam žáci přehrát scénku z nějaké hry, aniž by porušovali zákon.

Peta8:
Vždyť to v tom zákoně je napsané. Pro tenhle případ:
„Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle,
…
c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu;
vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora (…), a dále název díla a pramen.“

Čili to může použít, pokud splní všechny podmínky:
1. Užití při vyučování pro ilustrační účel
2. Účelem není dosažení přímého ani nepřímého zisku
3. Rozsah užití bude odpovídat sledovanému účelu

V knížce to pak může použít jako citaci, pokud to bude „v odůvodněné míře“.

Peta8:
Zákon volná užití explicitně dovoluje, takže mě nenapadá žádný reálně funkční způsob.

U § 31 odst. 1c je otázka, zda by takový učitel nemusel vyučovat zdarma. Protože jakmile pobírá plat, už dle mého názoru vyučuje za účelem hospodářského prospěchu.

Reaguji na Jokera:
„Nebo třeba kdybych psal článek o technikách focení a použil fotku (s uvedením zdroje) jako ukázku nějaké techniky“

Tady bych byl opatrný, fotku bych už samu o sobě považoval za celé (a z principu "nedrobné") dílo. Navíc popisování principů kompozice nebo fotografické techniky asi nebude sledovat v první řadě kritiku díla (§ 31 odst. 1b), ale jiné, vlastní cíle, a co by v konkrétní situaci případně spadalo pod vědeckou či odbornou tvorbu, to se taky snadno může stát předmětem interpretace. Podle mého názoru fotografii bez souhlasu jejího autora použít nelze. S tímto závěrem koresponduje i každodenní zkušenost s nejrůznějšími médii – focením se spousta lidí živí a prostě není možné použít jejich fotografie bez svolení.

Petr ZZZ:
„jakmile pobírá plat, už dle mého názoru vyučuje za účelem hospodářského prospěchu“
Hospodárskym prospechom sa asi myslí, že z toho vznikne prospech nejakej firme podnikajúcej v oblasti, ktorej sa dielo týka. Ak by sa tým aj myslel prospech učiteľa, tak by mu ten plat v dôsledku „užitia diela“ musel vzrásť, aby mal z toho prospech - čo asi prakticky veľmi nehrozí.

Kdepak vyučování zdarma, pobírat plat může. _es to popsal dobře.

_es, Taurus:
Jde o princip. Od kolika použitých fotografií je plat učitele na fotografiích závislý? Co učitel na fotografické škole? Ten musí fotit sám? Nebo i on může při výuce použít jakékoli fotografie bez ptaní? Myslím si, že tak jednoduché to není, možná to jen dosud nikdo neprohnal soudem. Knihy, papír, telefon atd..., to všechno musí škola taky zaplatit. Neumím si představit jediný důvod, který by byl v souladu s ústavními principy rovnoprávnosti a přitom umožňoval povinovat autora, aby poskytl autorská práva zdarma. Veškerá lidská civilizace stojí na zprostředkovatelské roli peněz a nikdo nemá právo nutit kohokoli, aby musel cokoli poskytnout zdarma. Dárcovství je hezká věc, ale jeho podstatou je dobrovolnost, ne povinnost.

Petře... kdysi jsem tady na toto téma dával odkaz na přednášku právníka MU, pana Polčáka. http://is.muni.cz/do/1499/el/seminare/index.html Zkus si to projít.

Taurus:
Díky za odkaz, podívám se na to, ale obávám se, že na mém postoji to nic nezmění. Kromě toho autorský zákon je jedna věc, ústava je druhá věc a spravedlivost může být třetí věc.

Petr ZZZ:
„Neumím si představit jediný důvod, který by byl v souladu s ústavními principy rovnoprávnosti a přitom umožňoval povinovat autora, aby poskytl autorská práva zdarma.“
Ústavy existovali ešte pred tým, než bolo niečo ako „autorské práva“ definované. A okrem toho to je naopak. Spoločnosť mu, za určitých podmienok, napríklad čo sa týka toho odseku o vyučovaní, autorské práva poskytuje. Sám by si ich nijako nevymohol. Na rozdiel od hmotných vecí, ktoré si môže napríklad zamknúť ohradiť a pod.

Nevím jestli je to zachycené na videu, ale pro výuku lze užít výňatek díla bez dotazu na autora.

_es:
„Sám by si ich nijako nevymohol.“
To ale platí podle okolností i pro právo na hmotném statku – plot se dá zbourat, cizí motyka odnést atd... I zde je až společnost jakýmsi garantem vymahatelnosti práva.

Taurus:
Taky nevím, momentálně nemám po ruce zvuk (a nemění to nic na [#13]).

Petr ZZZ:
„I zde je až společnost jakýmsi garantem vymahatelnosti práva.“
Ale len čiastočným. Právo na hmotné veci je akosi prirodzenejšie. Neviem si predstaviť, ako by si pred tisícročiami nejaký kmeň uplatnil autorské právo na luk, či nebodaj nejaký jedinec a jeho potomci. Okrem toho, jednu motyku môže súčasne používať len jeden človek, čo sa o záležitostiach, ktorých sa autorský zákon týka, tvrdiť nedá - neobmedzená možnosť kopírovania - ide o niečo nehmotné.

_es:
„neobmedzená možnosť kopírovania“
O tomhle už jsme se kdysi dohadovali (a neshodli se :-).

Petr ZZZ:
> „neobmedzená možnosť kopírovania“
> O tomhle už jsme se kdysi dohadovali (a neshodli se :-).
Čo mi bráni vytvoriť si na pevnom disku trebárs 1 000 identických kópií nejakého diela chráneného AZ? S tými motykami to asi tak ľahko nepôjde.

Petr ZZZ:
„Od kolika použitých fotografií je plat učitele na fotografiích závislý? Co učitel na fotografické škole?“
Na tomhle to přece nezávisí.
Zákon mluví o prospěchu plynoucím z užití díla, ne z výuky. Čili pokud učitel je placený za výuku a úplně stejnou mzdu by dostal i kdyby použil jiné dílo, nebo nepoužil žádné, nemůžeme přece mluvit o prospěchu.

„Veškerá lidská civilizace stojí na zprostředkovatelské roli peněz a nikdo nemá právo nutit kohokoli, aby musel cokoli poskytnout zdarma.“
Veškerá civilizace (technologický pokrok) stojí na inovacích a výměně myšlenek. Autorské právo není nic jiného, než regulace výměny myšlenek.
Chci tím říct, že nelze brát co nejtvrdší myslitelnou ochranu autorských práv jako „absolutní dobro“, protože na druhé misce vah to potlačuje svobodu vyjadřování (a tím paradoxně i tvorbu).

„Kromě toho autorský zákon je jedna věc, ústava je druhá věc a spravedlivost může být třetí věc.“
Do debat o spravedlnosti bychom se v tomto vlákně asi neměli pouštět.
Tazatel má zjevně svůj názor na to co je spravedlivé a předmětem dotazu je, jak to je v zákonech.

Reaguji na Jokera:
Zda se pouštět do debat o spravedlivosti, těžko říct. Spravedlivost souvisí se spravedlností a ta souvisí se zákony. Ústava je taky zákon a všem ostatním zákonům nadřazená.

Reaguji na _es:
„Neviem si predstaviť, ako by si pred tisícročiami nejaký kmeň uplatnil autorské právo na luk“
Myslím není těžké si představit, že v té době byly tendence trestat smrtí, okamžitě a bez soudního jednání, příslušníka konkurujícího kmene už jen za to, že luk krátce zahlédl. Což osobně odsuzuji, ale ty se ptáš, jak to tenkrát bylo, tak se ti pokouším odpovědět. Co se týče jedince, patrně mu jeho soukmenovci postavili za vynález luku třikrát tak velikou chýši a náčelník mu dal za ženy všechny svoje dcery.

Důvody, proč nápad a obecně duševní vlastnictví jsou i v dnešním světě ceněny a chráněny, jsou primárně dva:

1. Dobrý nápad může velmi výrazně usnadnit život velkému počtu lidí.
2. Dobrý nápad mnohdy nestačí. Na jeho uvedení do použitelné podoby je mnohdy třeba vynaložit veliké úsilí. Často předchází veliké úsilí vůbec samotnému vzniku dobrého nápadu.

Z těchto dvou důvodů nelze argumentovat, že zkopírování myšlenky je snadné a měla by tedy být zdarma. Kdyby svět fungoval podle tvého dělení na hmotné=cenné a nehmotné=bezcenné statky, neuživil by se jediný spisovatel, programátor, strojní inženýr a mnoho dalších lidí.

Petr ZZZ:

Hmotný a nehmotný majetek jsou skutečně dvě diametrálně odlišné věci.

Je důležité rozdíly pochopit, protože pak bude jednodušší autorské zákony vzniklé v minulém století přepracovat tak, aby vyhovovaly změněné realitě digitálního věku. Ale to je na delší debatu. Doporučit ke čtení mohu pěkný seriál Davida Antoše http://www.lupa.cz/clanky/filipika-proti-dusevnimu-monopolu-1-3/ a knihu Svobodná kultura - k mání zcela zdarma třeba zde: http://www.svobodna-kultura.cz/.

A já dodám jeden svůj postřeh - zákony mají respektovat měnící se vývoj společnosti, nikoliv naopak. Autorský zákon ve své současné podobě je pozůstatek analogového světa a nemůže dále dlouhodobě fungovat.

Peta8:
„Každej blbec, kterej učí nebo píše nějakou pologramotnou práci tedy může "ukrást" fotky a materiály z mého webu a nemusí se mě ptát?“
Pominu-li vulgaritu tvého příspěvku (ty seš asi ten "chytrák"), tak je to tak, že díla se pro účely výuky mohou přebírat. Je třeba ale uvést zdroj, název a autora. Tím, že tě uvede za autora, tak ti vlastně dělá reklamu. Horší by bylo, kdyby neuvedl zdroj, autora, nebo název - pak by se jednalo o porušení autorských práv dle zákona.

Míra je variabilní, ale myslím si, že s charakteru díla se vždy dá poznat, jestli je to kopírování, nebo citace. Citovat 40 stránek je kopírování, ocitovat 1-3 věty je citování. Citovat 5 vět opakovaně už je diskutabilní (pak možno řešit soudně).

Přesně takovou práci jsem prováděl na Masaryčce. Vytvářeli jsme učitelům prostor pro studijní materiály. Jak jsem psal výš, a je to i pravděpodobně v přednášce v odkazu, pro studijní účely platí jiné podmínky než pro komerční. Pomínkou je házení klacků pod nohy – zveřejnění pouze v autentizované části pro studenty užšího kruhu a v těžších případech, kdy se skenovaly velké části knih, tak umístění tak, aby nešly obrázky stáhnout jednoduchou cestou.

Obrázky stažené z netu publikované na učitelském webu dostupném všem být nemohou, i když jsou pro výuku. Výukový web je podmíněn klacky v prvním odstavci. :-) Anebo bez klacků, ale se svoleními zdrojů a řádnými citacemi.

...čímž jsme zase jednou u porušení ústavního principu rovnoprávnosti. Proč nemají k vědění přístup všichni, bez ohledu na společenské postavení?

Máš ještě devět dní na podání přihlášky na MU a zapsat si požadovaný předmět. Škola a vyučující si mohou vybrat – poskytnout studentům unikátní informace, nebo vytvořit obecný web pro všechny kolemjdoucí, kde nebude nic zásadního (což lze dohledat jinde po internetu).

Za jak dlouho mě vyrazí, když nebudu dělat zkoušky? Proč bych se měl vůbec zapisovat ku studiu, jen abych získal přístup k informacím, které byly umístěny na internet za peníze daňových poplatníků?

Petře, to bys mohl přijet na kampus do Bohunic a chtít po přírodovědcích, ať své materiály vystaví na náměstí Svobody. To, že vyučující si dá práci a čas, aby tyto navíc publikoval na internetu, je jen plus. Mohl by si v klidu odučit své, vykašlat se na e-learning a obohacování studia a nikdo by nic neřekl. Takto má aspoň někdo něco...

Petr ZZZ:
„Zda se pouštět do debat o spravedlivosti, těžko říct.“
Rozhodně to není předmětem tohoto vlákna.

Juandev:
„Citovat 40 stránek je kopírování, ocitovat 1-3 věty je citování.“
Trochu upřesním, zákon řeší, jestli ta citace je v odůvodněné míře, čili nezáleží primárně na tom, jestli to je krátký nebo dlouhý úryvek, ale jestli je na daném místě odůvodněný.

Peta8:
„Může v tomto případě učitel použít obrázky stažené z netu?“
My tu můžeme psát své názory, ale konečnou odpověď může dát leda soud.
I když učitel dostane za ten materiál zaplaceno, je otázka, jestli má nějaký prospěch z užití toho díla. Citace obvykle netvoří stěžejní část díla, vzniká opět otázka, jestli by dotyčný dostal zaplaceno i kdyby použil jiné dílo, nebo nepoužil žádné.
Tady by se pak autor asi musel soudit. To už by ale nešlo o zákaz použití díla pro výuku, ale o rozporování toho, že v konkrétním případě nebyly splněné podmínky zákona (tzn. že třeba rozsah neodpovídá účelu, nebo že vyučující z toho má obchodní prospěch)