Screenshot webstránky obsahuje obrázky chránené copyrightom?

Zastávám názor, že například i vyhledávače porušují autorská práva. Jednak tak ale činí způsobem, který autorům prospívá (chtějí být a díky vyhledávači jsou na internetu nalezitelní) a jednak nabízí autorům stránek jednoduché možnosti zakázat indexování, pokud se nějakému autorovi praktiky vyhledávače přece jen nelíbí. Z těchto důvodů jsou případy žalob na vyhledávače kvůli porušování autorských práv vzácné. Obávám se, že z tebou načrtnutého obchodního záměru nebudou mít autoři vždycky radost srovnatelnou s radostí z vyhledávače.

Autorský zákon dovoluje citovat části děl bez ptaní, ale jednak v hodně úzkých hranicích a jednak, pokud vím, se příslušná ustanovení v praxi aplikují především na text. U obrázku bych to viděl tak, že obrázek je celé dílo a citovat jeho část nelze.

Za určitých podmínek dovoluje sice autorský zákon citovat i drobná celá díla. Obávám se ale, že na toto obecně odpovědět nelze a že otázku, zda konkrétní obrázek je drobné nebo velké celé dílo, bude řešit soud, pokud držitel autorských práv sezná, že má důvod se kvůli nepovolenému použití soudit. Nevím, zda už na toto existují nějaké precedenty – kdyby někdo o něčem věděl, taky by mě to zajímalo. Osobně se ale domnívám, že už kvůli nemožnosti vymezit hranice mezi "drobným" a "nedrobným" obrázkem je nutno považovat obrázek za nedrobné celé dílo.

Petr ZZZ:
Myslím, že nad tým príliš teoretizuješ. Tie zákony netreba zase brať úplne extrémne a viac zapojiť normálne uvažovanie. Ako môže byť „screenshot“ webstránky považovaný za „celé dielo“? Čo by s takým samotným „dielom“ niekto robil? Má zmysel len ako trebárs súčasť tej recenzie. To ako keby niekto robil recenziu/testovanie automobilu a nemohol z toho spraviť fotografie či video, aby neporušil autorské práva automobilky.

Internetto:
„Znamená to, že zverejnením screenshotu poruším autorské práva k daným fotkám?“
Nevím jak na Slovensku, ale tady v ČR by podle mého názoru šlo o tzv. Nepodstatné vedlejší užití díla (§38c autorského zákona), takže ne.

Na rozdíl od Petra ZZZ si myslím, že tohle je jasná citace (včetně požadavku na odůvodněnost), a osobně bych se toho nebál.

Marek Prokop:
Zejména, když jsou otisky stránek zmenšené, že z nich původní dílo nelze jednoznačně odvodit.

Pokud někdo na screenshotech cizích stránek vybuduje byznys, je otázka, zda takové screenshoty lze vydávat za nepodstatné vedlejší užití díla. Chápu-li Internettův popis jeho plánu správně, s použitím nebo nepoužitím těch screenshotů daný obchodní model stojí a padá – jsou tedy stěžejní a velmi podstatné. Nepodstatným vedlejším užitím díla by na srovnatelné logice mohl argumentovat i Google – a přesto už byl souzen a odsouzen. Dle mého názoru úspěch podobných obchodních modelů závisí v první řadě na dobré vůli autorů reprodukovaných děl. Stojí-li například provozovatelé vyhledávačů zřídka před soudem, je to nejspíš tím, že je zřídka někdo žaluje. To ale nemění nic na tom, že zákon překračují nebo přinejmenším operují ostře na jeho hraně. Je to samozřejmě jen můj názor a také nevím, jak by to hodnotil soud.

Trejpa:
„Zejména, když jsou otisky stránek zmenšené, že z nich původní dílo nelze jednoznačně odvodit.“
Tak, vycházím z toho, že se nebavíme o díle změněném k nepoznání. :-)

Petr ZZZ:
„s použitím nebo nepoužitím těch screenshotů daný obchodní model stojí a padá – jsou tedy stěžejní a velmi podstatné“
Já jsem to pochopil tak, že chce psát recenze a obrázek recenzovaných webů vkládá jen pro ilustraci. (Co by to bylo za recenzi, kdyby na původní web jen odkázal - ten web se přece může změnit a ta recenze by nedávala smysl.) Osobně bych v tom proto problém neviděl. Když si dá třeba pozor, aby v tom snímku nebyly třeba přímo celé obrázky z fotobanky, ale úvodní stránka dané služby (kde samozřejmě nebudou dávat ty obrázky, které chtějí prodávat), není snad co řešit.

Ještě doplním:
„s použitím nebo nepoužitím těch screenshotů daný obchodní model stojí a padá – jsou tedy stěžejní a velmi podstatné.“
Když napíšeš recenzi filmu, knížky, alba, také vycházíš z cizího díla a ta tvá recenze stojí a padá na tomto díle, a přesto za ni můžeš dostat zaplaceno. A ty recenze vycházejí v magazínech, které jsou taktéž placené. Nevím, jaká je situace na Slovensku, ale pochybuji, že tam mají tvorbu recenzí zakázanou.

Petře Ústavou daná svoboda slova je nadřazená autorskému zákonu. Mám právo hodnotit (třeba i negativně) cizí webovou službu a v nezbytné míře své hodnocení podložit screenshotem. Tady ale navíc k žádnému rozporu nedochází. Tak, jak to Internetto popisuje, jde o jasnou citaci. (A jasně, citace je samozřejmě podstatná. To je v zákoně jeden z jejích definičních znaků. Problém by naopak teoreticky mohl nastat, kdyby ty screenshoty pro smysl recenze podstatné nebyly.)

Marku, ano, jenže citovat lze jen část díla nebo drobné celé dílo. Tady platí, že citovaná část musí být podstatná pro účel, v jehož rámci cituji. Joker psal ale o nepodstatném vedlejším užití díla, to je zase jiný paragraf než ten o citacích a zde zase platí naopak, že takové užití musí být nepodstatné a dokonce musí být náhodné:

§ 38c: Do práva autorského nezasahuje ten, kdo náhodně užije dílo v souvislosti se zamýšleným hlavním užitím jiného díla nebo prvku.

Tvůj argument s ústavou je zajímavý, ale tam jde o svobodu slova a neřeší to neautorizované použití obrázku. Kritizovat můžeš pod záštitou svobody projevu cokoli, ale kritizovat a kopírovat není totéž. Možná trochu mluvíme každý o něčem jiném – já mám na mysli obrázek na webu jako takový, ne ten screenshot. To je samozřejmě taky obrázek. Reprodukuje opticky vjem webové stránky, může a nemusí obsahovat text či obrázky, ať už grafiku nebo fotografie.

On takový screenshot vlastně poškozuje dobré jméno originálu už tím, že je nefunkční – vypadá jako originální stránka, ale nedá se na něm na nic kliknout. Běžný uživatel je zmaten a odchází se špatným dojmem "co k čertu bylo tohle?!" Protože lze očekávat, že stránka se screenshotem bude nalézána na klíčová slova originální stránky (budou se vyskytovat v recenzi), domnívám se, že by na to bylo možné aplikovat i paragrafy obchodního zákoníku o nekalé soutěži.

Já se obávám, že to nebude tak jednoduché, jak zde píše kdokoli z nás, mě nevyjímaje, a že otázka, zda hrozí nebo nehrozí soud, může záležet také na tom, čí stránka se na webu s recenzemi ve formě screenshotu objeví.

Petr ZZZ:
„On takový screenshot vlastně poškozuje dobré jméno originálu už tím, že je nefunkční“
Nepřijde ti to absurdní? Webová stránka žádné jméno nemá. Obrázek samozřejmě funkční je a nikdo od něj nemůže čekat, že se bude chovat jako struktura HTML.

„a dokonce musí být náhodné“
Však je. Když vyfotíš web fotobanky, nemůžeš za to, že tam vkládají nějaký autorsky chráněný materiál, nešel jsi tu stránku snímat se záměrem cokoliv podnikat s tím obrázkem. Ilustrace splní svůj účel bez ohledu na to, jestli se na té ilustraci zobrazuje zmenšenina neuvěřitelně tajného díla, neposkakující gif nebo formulář v HTML.

„domnívám se, že by na to bylo možné aplikovat i paragrafy obchodního zákoníku o nekalé soutěži.“
Jenomže těžko způsobí škodu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. (Nezaváděj to do takových extrémů, že návštěvník nebude schopen do vyfoceného formuláře zadávat data, a tak skočí z okna.)