Přijde za „výrazem!“ v uvozovkách a na konci věty tečka?

Miloš:
Já osobně, ač odborný nečeštinář, bych tam tečku dal. Bez ní to vypadá divně, v tomto případě by se, laicky viděno, mělo "..." (uvozovky a obsah mezi nimi) chovat jako obyčejné slovo.

Miloš:
Domnívám se, že ne, protože větu ukončuje vykřičník uvnitř uvozovek.

Miloš:
Jedno z prvních, co jsem vygooglil a pokud by to bylo zapotřebí, dalo by se najít i více.
http://www.latrine.cz/pravidla-psani-prime-reci

Zeptej se na Typografův koutek na Okoun.cz

Miloš:
„Sám jsem nic nenašel a nepomohl mi ani jinak výborný korektor, který mi odsouhlasil obě varianty.“
zrovna jsem ho taky hledal a zkoušel, ale... nevím, jak funguje, ale sežere tam i čárku, která před velkým písmenem nemá co dělat.

Možná budeš mít štěstí a zakopne o tohle téma Taurus, ten možná poradí.

Miloš:
Tak sem se zeptal manželky která je učitelka. Tak ta tečka se tam už nepíše. ;)
Takže ta ukázka
Je správná

Miloš:
Právě že to prý ukončuje ten vykřičník. A hlavně z gramatického hlediska tam tečka už nemá co dělat.

Já bych řekl, že tečka tam patří, protože „stůj!“ je jen zvýraznění. Úplně stejné jako kdyby to bylo tučně. Navíc to není přímá řeč. A „stůj!“ tam označuje název značky.

Je to vlastně výklad váznamu slova.

Miloš:
Zkus ještě napsat do „Ústavu pro jazyk český“, tam bys také mohl dostat správnou odpověď.

Miloš:
Já bych tam tečku napsal. Myslím, že je to ukončení věty - určitě bych nechtěl ukončit tuto větu vykřičníkem. Uvažuji stylem, že místo "stůj!" tak může být jakýkoliv jiný výraz, např. "stát".

Trochu jsem hledala a došla ke dvěma poznatkům:

1. Má-li se psát za uvozovkami tečka závisí na tom, považuje-li se „Stůj!“ za větu nebo ne. Pokud se to bere jako věta jednočlenná (což podporuje např. článek o návěstích v Naší řeči roč.40, 1957, č. 7-8), pak tam tečka nepatří. Pokud jako citovaný nápis či název díla (viz Beethovenova „Devátá“), tečka za uvozovkami se podle pravidel píše.

2. Podle vyhlášky 173/1995 (§6 + Příloha č.1, část I.) má zelené světlo význam "Volno" a červené „Stůj“, s velkým písmenem a bez vykřičníku, podobně jako ještě naléhavější „Stůj, zastavte všemi prostředky“. Tedy bez vykřičníku a s tečkou. Strojník si to ale možná vykládá víc emocionálně a personifikuje si návěsti, jako by na něj skutečně mluvily - takže přímá řeč a bez tečky? Velké písmeno bych u „Stůj“ dala tak či tak, ale to je jen subjektivní dojem.

Závěr: jazyková poradna ÚJČ je dosažitelná i telefonicky. :-) Docela jsem zvědavá na jejich výklad.

Tori:
„Podle vyhlášky 173/1995 (§6 + Příloha č.1, část I.) má zelené světlo význam...“
Tá vyhláška ale rieši niečo iné, nie to, či je alebo nie je popis významu značky veta. Podobne trebárs definícia pojmu „obec“ vo vyhláške je pre iné účely nepoužiteľná.

_es:
Jo aha takhle, díky, nevěděla jsem.

Úvaha: Ty uvozovky jsou v tom příkladu jen doplňková pomůcka. Mohly by být nahrazeny jiným typem písma, nebo by se dokonce mohly zrušit bez náhrady a věta by stále dávala správný smysl. Takže si představte tu větu bez uvozovek a vyjde vám, že tam tečka za vykřičníkem být nemá.

Marek Prokop:
„Ty uvozovky jsou v tom příkladu jen doplňková pomůcka. Mohly by být nahrazeny jiným typem písma, nebo by se dokonce mohly zrušit bez náhrady a věta by stále dávala správný smysl.“
To si nemyslím. S úvodzovkami je jasné, že ten výkričník patrí len k slovu stůj, bez nich by výkričník patril k celej vete, či v tomto prípade k celému súvetiu.

_es:
„S úvodzovkami je jasné, že ten výkričník patrí len k slovu stůj“

Ano, je to jasnější na první pohled. Na druhý pohled je to jasné i bez uvozovek, protože ve větě není přísudek v rozkazovacím způsobu.

Ony nejsou uvozovky v podstatě nikdy nutné. Je dobré si uvědomit, že jazyk nemá jen písemnou formu a interpunkce nahrazuje intonaci. Když si tu větu přečtete nahlas, tak zrovna okolo slova stůj ty uvozovky intonací asi nevyčarujete.

Pro začátek bych to zkusil obejít pomocí dvojtečky:

…kdežto červené světlo značí: „Stůj!“ Proto jel dál…

Hned je vidět, že to působí jaksi useknutě. Tím se dostáváme k tomu, co už nakousl Marek Prokop – že písmo má nějakým způsobem odpovídat zvukové podobě sdělení. Vykřičník dle konvence znázorňuje silný důraz. Jak je ale zřejmé, hned co se pokusíme napsané vyslovit, nemá zde důraz co dělat, působí nepřirozeně, násilně. Přečteme-li to plynule, jak je to zřejmě myšleno, žádný vykřičník tam není:

...na železnici zelená lampa znamená „trať volná“, kdežto červené světlo značí „stůj“. Proto jel dál a vlak projel rovnou pod slonem.

Odmazal bych vykřičník a zakončil tečkou.

Petr ZZZ:
„hned co se pokusíme napsané vyslovit, nemá zde důraz co dělat, působí nepřirozeně, násilně“
„Stůj!“ môže byť považované za rozkazovaciu vetu so zamlčaným podmetom. Prečo by sa pri umeleckom prednese nedalo zdôrazniť, že ide o príkaz k zastaveniu?

„Přečteme-li to plynule, jak je to zřejmě myšleno, žádný vykřičník tam není“
No ale potom by tam podľa takej logiky mala byť bodka - bez ohľadu na to, či je lebo nie je v úvodzovkách výkričník.

_es:
„Prečo by sa pri umeleckom prednese nedalo zdôrazniť, že ide o príkaz k zastaveniu?“
Protože tam o příkaz k zastavení nejde. Jde tam o zeleného strojníka a o vlak, co projel pod slonem. Příkaz k zastavení je v tom textu jen jako podpůrný prvek. Podpůrným prvkům nepřísluší výsluní.

„No ale potom by tam podľa takej logiky mala byť bodka...“
Konstrukci tečka, uvozovka, tečka bych vnímal jako interpunkční orgii. Také interpunkce má jen podpůrnou funkci, neměla by degradovat na samoúčel. Je to samozřejmě jen můj názor, nechce se mi k tomu hledat v pravidlech, v takových situacích se spoléhám na jazykový cit. Jak to vyžadují pravidla, zde zřejmě neví nikdo, nicméně řekl bych, že se všichni shodneme v tom, že zakončit větu dvěma tečkami okolo uvozovky vypadá divně: ..."stůj.".

Kéž bych mohl poradit… aspoň přidám poznatky. Přímá řeč tak trochu splývá s vyprávěním, proto si lze možná odůvodnit, proč je interpunkce uvnitř uvozovek. Druhým případem uvozovek je nadsázka, upřesnění, resp. přesné znění. Sem spadá i Milošův příklad, stejně jako ten na http://www.liteera.cz/slovnik/ceske-uvozovky (když si odmyslím slovo „dokonale“. V takových případech je interpunkce vně. To, že je součásti výrazu v uvozovkách ještě vykřičník, by nemuselo mít vliv. K tomuto můžu ještě přičíst speciální příklad o pomlčce a čárce: http://www.liteera.cz/slovnik/rozdily-v-pravidlech#pomlcka-a-carka. Tady je vidět, že interpunkce může být někdy zajímavá.

Sakra, rozvedu jindy, autobus do Zlína mi asi ujede...

Petr ZZZ:
Druhý odsek si zle pochopil, myslel som to tak, že za ukončovaciu úvodzovku v texte patrí bodka, bez ohľadu na to, čo je medzi úvodzovkami.

Podľa mňa ide o podobnú vec ako so vsuvkami, ak začínajú aj končia čiarkami, vtedy patrí čiarka aj pred spojku a - ak práve tam končí vsuvka. Logicky ide o niečo do textu vložené v úvodzovkách a nie je dôvod, aby sa okolitý nadradený text mal riadiť tým, čo je medzi nimi. Podobne aj pri texte vloženom v zátvorkách. Ak je do zátvoriek vložená celá veta, prečo by nemohla končiť veta hneď za zátvorkou?

„Odmazal bych vykřičník a zakončil tečkou.“
To je vlastne obídenie problému namiesto jeho vyriešenia. Ako v tom vtipe o policajtoch: Nevedeli, s akým i sa píše kino, tak odvliekli zavraždeného k Tescu.

Taurus:
„V takových případech je interpunkce vně. To, že je součásti výrazu v uvozovkách ještě vykřičník, by nemuselo mít vliv.“
tak nejak jsem to myslel i ja. Ze vykricnik uvnitr uvozovek nema vliv na vetu, tedy jako by tam nebyl.

Petr ZZZ:
„že se všichni shodneme v tom, že zakončit větu dvěma tečkami okolo uvozovky vypadá divně: ..."stůj.".“
to ano. Ale obavam se, ze tvuj priklad je trochu jiny od Milosova: v uvozovkach by melo byt, dle meho nazoru, bud 'Stuj', nebo 'Stuj!'. Stuj s teckou mi tam moc vyznam nedava - bud tam duraz bude s vykricnikem, nebo nebude, bez tecky.

Mimo to, o radek vyse jsem napsal take: dle meho nazoru, bud 'Stuj', nebo 'Stuj!'.. Divne mi to moc nepripada, ani jsem o tom nepremyslel, kdyz jsem to psal, ani ted mi to nepripada divne. A zda se mi, ze cit pro jazyk nejaky mam, byt ne uredne potvrzeny.

Taurus:
„rozvedu jindy“
uz se na to pokracovani tesim. Docela me tohle zajima, i kdyz vim, ze to a tyden zapomenu, at bude rozuzleni jakekoliv :-)


Jeste ma napada jeden priklad k zamysleni:
Pokud bychom uznali za vhodne to, ze by veta byla ukončena vykřičníkem v uvozovkách, tedy správně by bylo „... kdežto červené světlo značí „stůj!“ Proto ...“, nějak mi tam nevychází situace, kdy by se nepokračovalo novou větou „Proto ...“.
Příklad:
„... kdežto červené světlo značí „Stůj!“ a nutí nás zastavit“.
Jak může vykřičník větu ukončit, když nejsem na jejím konci? Přeci ji nemůže končit dle svého uvážení, jednou ano (Milošův příspěvek), podruhé ne (moje věta v o řádek výše). I díky tomuto se přikláním k faktu, že vykřičník nic neukončuje a fráze ... "Stůj!". je v pořádku.

panther:
„Ale obavam se, ze tvuj priklad je trochu jinyho od Milosova:“
Vím, že tam Miloš má vykřičník, reagoval jsem na _esovu námitku s tečkou. (Mimochodem, docela sranda, číst si o jedné tečce úvahu prošpikovanou překlepy a s chybějící diakritikou... ;-)

_es:
„To je vlastne obídenie problému namiesto jeho vyriešenia.“
Neřešitelné problémy je třeba obcházet. Navíc si nemyslím, že něco obcházím. Vynechat vykřičník mi zde přijde jako nejpřirozenější řešení přepisu zvukové podoby sdělení.

Petr ZZZ:
„Mimochodem, docela sranda, číst si o jedné tečce úvahu prošpikovanou překlepy a s chybějící diakritikou“
promin, psal jsem to v rychlosti, ale myslenka snad zachovana zustala :) Vetsina preklepu oprava (mozna vsechny), aby to nevypadalo tak divne.

Petr ZZZ:
„písmo má nějakým způsobem odpovídat zvukové podobě sdělení“„Vynechat vykřičník mi zde přijde jako nejpřirozenější řešení přepisu zvukové podoby sdělení.“
Písmo síce vzniklo ako spôsob zachovania hovoreného slova, no zvukový záznam reči a písaný text sú rozdielne, nie vždy vzájomne zameniteľné veci. Zvukový záznam môže obsahovať viac informácií ako jeho prepis do textu. A podobne pri čítaní textu sa môžu niektoré informácie z neho „stratiť“. Ako by sa mal trebárs čítať tučný text či kurzíva, alebo zanorené úvodzovky?

_es:
„Ako by sa mal trebárs čítať tučný text či kurzíva...“
Se zvláštním důrazem (důležitý tučný text), případně zvláště pečlivě artikulovat, aby bylo možné rozeznat v ideálním případě každý znak (například kurzívou psané vědecké jméno organismu). A pokud hlasatel neví, jak v řeči tučný a šikmý text rozlišit, není rozlišování mezi tučným písmem a kurzívou důležité.

„...alebo zanorené úvodzovky?“
Nijak. V zanořených uvozovkách nikdo nemluví a dobrý autor tak ani nepíše, protože ví, že na pochopení textu jako v příkladu č. 3 na Taurově stránce je třeba ho číst minimálně třikrát:

Slyšel „říkala jsem ‚viděli nápis »přeložte ›Sciendum est‹!«‘?“.

Na tom textu je mistrovské to, jak je zoufale nesrozumitelný, ač je tak krátký. Jinak je to ale jen jazykovědná hříčka bez jakéhokoli praktického významu. Řečník tak nemluví a dobrý autor tak nepíše, protože dobrý autor píše srozumitelně. Jak je ta multizapouzdřená věta nešťastná, je vidět nejlépe na tom, že ji lze do srozumitelného jazyka přetlumočit nejméně dvěma docela odlišnými způsoby:

1. Slyšel, jak něco říkala. Chtěla vědět, jestli už říkala, že viděli nápis „přeložte Sciendum est!“.

2. Slyšel, jak něco říkala. Chtěla vědět, jestli se už ptala, zda viděli nápis „přeložte Sciendum est!“.

Hm. Zajímavé, tady jsem tu tečku za vykřičníkem a uvozovkou napsal. Vypadá to ošklivě. Můj názor je ten, že je třeba to napsat nějak jinak. Tak, aby nebylo zapotřebí nad tou konstrukcí přemýšlet.