| Autor | Zpráva | ||
|---|---|---|---|
| Joker Profil |
#1 · Zasláno: 1. 3. 2014, 20:25:20
Občas se tu v diskusi zmíní i téma, kam až sahají práva autora k jím vytvořenému obsahu.
Kdo ještě nezaregistroval, tak pro informaci, před pár týdny vydal Soudní dvůr EU rozhodnutí k tomu tématu. Na obsah je možné odkazovat i bez souhlasu autora (neboli autor nemůže určovat, kdo a jakým způsobem na jím vytvořený obsah může odkazovat) za předpokladu, že daný odkaz nezpřístupní obsah lidem, kteří by se k němu jinak na původním umístění nedostali. Konkrétně šlo o situaci, kdy si někdo dal na web titulek a úryvek cizího článku a odkaz na celý článek, přičemž autor původního článku s tím (odkazem) nesouhlasil. Více informací viz www.lupa.cz/clanky/ukazal-evropsky-soud-svetlo-na-konci-hyperlinkoveho-tunelu |
||
| Marschmallow Profil |
#2 · Zasláno: 1. 3. 2014, 21:44:07
Joker:
Díky moc za informaci ;) |
||
| jenikkozak Profil |
#3 · Zasláno: 1. 3. 2014, 22:57:19
Jaký vliv má ten rozsudek vliv na naše soudy a na nás?
Popravdě nerozumím, v čem je to rozhodnutí přelomové. Mám pocit, že vůbec nic neujasnilo. |
||
| Joker Profil |
#4 · Zasláno: 2. 3. 2014, 00:23:05
jenikkozak:
„Jaký vliv má ten rozsudek vliv na naše soudy a na nás?“ Soudní dvůr EU dává výklad právního řádu EU, se kterým musí být v souladu právní řády členských států. Takže naše soudy by se měly řídit stejným výkladem právního řádu. „Popravdě nerozumím, v čem je to rozhodnutí přelomové.“ Neřekl bych, že jde vyloženě o revoluci. Ve zdejších diskusích nad obsahem webu jsem ale zaznamenal i názor, že autor obsahu má právo určovat, kdo a v jakém kontextu bude na obsah odkazovat. Soudní dvůr EU je opačného názoru. |
||
| Bubák Profil |
Já mám za to, že když jsi jistá společnost dá na stránky následující text, že si autor webu může být jistější, pokud třeba odkáže na stránky společnosti bez jejího souhlasu, jméno společnosti jsem vyhvězdičkoval, myslím, že není v tomto případě důležité:
„Odkazy na tyto webové stránky jsou povoleny, pokud o svém záměru předem informujete A******M***** O****** a.s.. A******M***** O****** a.s. si vyhrazuje právo kdykoliv zakázat i již vytvořený odkaz.“ |
||
| Joker Profil |
#6 · Zasláno: 2. 3. 2014, 00:55:53
Ještě doplnění:
Zajímavé může být i to, že SD EU definoval, co se rozumí „sdělováním díla veřejnosti“. (Upozornění: Následující je jen domněnka a ne konkrétní vyjádření soudu k takové situaci.) Potenciálně to jde proti známému rozhodnutí našeho Nejvyššího soudu 8 Tdo 137/2013 (tzv. „případ Tulipán“). Resp. podle výkladu SD EU se zdá, že odkaz na cizí web -pokud všichni potenciální návštěvníci odkazu mají možnost si zobrazit ten obsah i na původním umístění- není sdělování díla veřejnosti. V tom případě by pak „Tulipán“ nezpřístupňoval filmy veřejnosti. |
||
| jenikkozak Profil |
#7 · Zasláno: 2. 3. 2014, 01:24:58
Lidem třeba právě tady na diskusi většinou nevadí samotný odkaz, ale právě ten kontext. Což je problém, který to rozhodnutí zřejmě nijak neřeší. Často se to mísí s nekalou soutěží (parazitování na pověsti, srovnávací reklama), autorskými právy a ochranou osobnosti.
Odkazy na dílo, které bylo publikování bez svolení autora, to ale zřejmě neřeší. Že nejde o přímo o „sdělování díla veřejnosti“ nemusí znamenat, že „Tulipánovo“ jednání bude chápáno jako legální a že mu to nějak pomůže. |
||
| Joker Profil |
#8 · Zasláno: 2. 3. 2014, 16:11:24
jenikkozak:
„Že nejde o přímo o ‚sdělování díla veřejnosti‘ nemusí znamenat, že ‚Tulipánovo‘ jednání bude chápáno jako legální a že mu to nějak pomůže.“ Jak píšu, jsou to jen domněnky. Nicméně Tulipán, cituji z rozsudku: „porušil zejména ustanovení § 12 odst. 1, 4 písm. f), § 18 odst. 1, 2, § 80 odst. 1, 2 písm. e) a § 84 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském“ §12 odst. 1 je obecné právo dílo užít, přičemž význam „užití“ konkretizuje ten odst. 4, písmeno f) je sdělování veřejnosti. §18 se zabývá tím, co se rozumí sdělováním díla veřejnosti. §80 odst. 1 je opět obecné právo dílo užít, opět konkretizováno odst. 2 písm. e) jako sdělování veřejnosti §84 zase totéž, odst. 1 obecně mluví o užití díla, konkretizováno odst. 2 písm d) jako sdělování vysílání veřejnosti. V případě, že Tulipánova činnost nebyla sdělováním díla veřejnosti, neporušil žádný z paragrafů, za které byl odsouzen. |
||
|
Časová prodleva: 8 měsíců
|
|||
| Joker Profil |
#9 · Zasláno: 3. 11. 2014, 16:32:58
Nový vývoj v dané věci: diit.cz/clanek/evropsky-soud-embeddovane-video-neporusuje-copyright
Podle všeho se naplnila má domněnka v [#6]: Odkazování, včetně embedování, videa není sdělováním veřejnosti, dokud se všichni návštěvníci odkazující stránky mohli dostat i k původnímu umístění. A tedy embedování byť i nelegálně šířeného videa není trestné (za podmínky, že stránka nezpřístupní video někomu, kdo by jinak neměl možnost ho otevřít z původního umístění). |
||
|
Časová prodleva: 19 dní
|
|||
| jenikkozak Profil |
#10 · Zasláno: 22. 11. 2014, 18:33:31
Protože jsem výše uvedená (i odkázaná) tvrzení považoval za účelově překroucená, požádal jsem o vyjádření právníka, abychom tu měli k dispozici i názor člověka, který se v právní otázce na rozdíl od nás vyzná. Níže uvádím jeho vysvětlení:
Nejprve něco k předběžným otázkám obecně. Primární právo EU upravuje v zásadě dva případy, kdy je vnitrostátní soud buď oprávněn, nebo přímo povinen se s předběžnou otázkou obrátit na ESD - rozlišovacím kritériem je, zda dle vnitrostátního práva existuje proti konečnému rozhodnutí řádný opravný prostředek. Předmětem řízení o předběžné otázce je zejm. výklad primárního práva a výklad nebo posuzování platnosti dalších aktů orgánů EU (nařízení, směrnice, rozhodnutí atd.). V každém případě jde pouze o normy komunitárního práva. ESD není oprávněn hodnotit důvody, které vnitrostátní soud vedly k podání žádosti (odmítnutí žádosti se stává ve zcela výjimečných případech), nemůže přezkoumávat, hodnotit nebo vykládat vnitrostátní právní úpravu. Svou povahou se jedná o řízení mezitimní, tzn. že ESD nerozhoduje ve věci samé (musí se zdržet i všech komentářů v tomto směru), pouze vnitrostátnímu soudu pomáhá při výkladu (resp. posouzení platnosti) dané komunitární normy. Velmi zásadní je formulace předběžné otázky, která vždy musí vystihovat specifika konkrétního případu (vnitrostátní soud vždy rozhoduje konkrétní případ). Rozhodnutí o předběžné otázce je závazné pouze pro vnitrostátní soud, který věc předložil, a dále pro další soudy rozhodující o témže případu v dalších instancích (tj. odvolací, dovolací atd.), nedošlo-li ke změně skutkových zjištění. Pro nikoho jiného není rozhodnutí přímo závazné. Jako jakákoli jiná judikatura sice z rozhodnutí ESD vycházejí vnitrostátní soudy i v jiných případech, vždy je však třeba důsledně posoudit totožnost případu (podle konkrétně formulované otázky). Z rozhodnutí zmiňovaných v diskusi je zatím v češtině publikováno pouze to ve věci C-466/12 (Svensson a spol.). V ostatních věcech zatím žádné rozhodnutí není, ve věci C-348/13 (BestWater International) je z jednacího jazyku (němčina) zatím oficiální překlad pouze do francouzštiny, přičemž žádným z těchto jazyků nevládnu na potřebné úrovni (francouzsky neumím vůbec). Podstatné také je, že ochrana autorských práv je mnohavrstevnatá. Vedle práv z autorského zákona je tady i ochrana nekalosoutěžní nebo trestněprávní. Komunitární právo (a tedy i rozhodnutí ESD o předběžných otázkách) přitom reguluje pouze první okruh, k nekalé soutěži či trestněprávní odpovědnosti se tak ESD nemůže vyjadřovat žádným způsobem. K rozhodnutí C-466/12 (Svensson a spol.): Závěr je takový, že "nové" sdělování veřejnosti nepředstavuje pouhé uvedení hypertextového odkazu na díla, volně přístupná na jiné internetové stránce (odst. 32 rozsudku). Zásadní je pak uvedeno v odst. 27 a 28: Pokud totiž VŠICHNI uživatelé oné jiné stránky (s odkazem), mohli mít PŘÍMÝ přístup k dílům i na stránce, na které byla tato díla veřejnosti sdělena prvotně BEZ ZÁSAHU PROVOZOVATELE této jiné stránky, vychází se z toho, že uživatelé této jiné stránky jsou potencionálními adresáty prvotního sdělení. Nejde tedy o nové sdělení nebo sdělení nové veřejnosti, tj. není k němu třeba zvláštní souhlas nositelů autorských práv. Upozornit lze i na odst. 31 rozsudku, podle kterého hypertextovým odkazem nesmí být obcházena omezení na původní stránce (např. úplatnost nebo jiné byť dodatečné omezení okruhu veřejnosti). V diskutované kauze „tulipán“ šlo přitom o něco jiného (vedle již shora zmíněného, že komunitární právo nedopadá do trestněprávní roviny). Z podrobného odůvodnění je totiž zřejmé, že „tulipán“ poskytoval i svoji přidanou hodnotu (cíleně a vědomě shromažďoval, třídil atd., což dle zpracovaného znaleckého posudku automatizované vyhledávací systémy neumí). V podstatě vytvářel něco jakou novou databázi. I z formulace předběžné otázky ve věci C-348/13 (BestWater International) je zřejmé, že jde o něco jiného než u „tulipána“, jelikož v ní právě chyběla ona shora zmiňovaná přidaná hodnota. Konkrétnosti tohoto případu (zatím) neznám. I při tomto technickém řešení propojení by však podle mne bylo významné, pokud by dílo z původního zdroje zmizelo, nebo byl přístup k němu nějak omezen či ztížen, zatímco na „nových“ stránkách by to stále bylo bez omezení. Pak by nutně šlo o jiný a tedy nový okruh veřejnosti. Snaha namontovat závěry ESD v uvedených věcech na známou kauzu Pirate Bay, jak se to v jedné té diskusi někdo snažil, je už úplná demagogie. Zjednodušeně (pro laické porozumění) řečeno, autorskoprávní ochrana neřeší aktivity v soukromí, nýbrž veřejné (obchodní) působení. Domácí stahovač v soukromí není nijak právně vinen. Pokud stahuje pro soukromé (neobchodní) osobní potřeby, není povinen prověřovat legálnost zdroje a nedopouští se deliktu ani tehdy, pokud tento legální není. „Doma“ si prostě každý může dělat, co se mu zamane. Situace se mění, pokud stahovač působí ve veřejném prostoru, za účelem zisku atd. a stává se tak zveřejňovatelem bez souhlasu držitele autorských práv. Přestože samotné vkládání hyperlinků či embedding sám o sobě nemusí být autorskoprávním deliktem, s ohledem na okolnosti kontrétního případu nelze vyloučit trestněprávní odpovědnost vyplývající z nějaké formy účastenství na trestném činu jiného - návodce, organizátor, pomocník. Účastníka na trestném činu přitom lze stíhat i v případě, že pachatel sám není z jakéhokoli důvodu stíhán (i pro jeho neztotožnění atd.). Vedle toho také velmi často dochází ke spáchání některého z deliktů nekalé soutěže (parazitování na pověsti, zisk z nepoctivých zdrojů apod.). Nekalosoutěžní delikty jsou přitom na autorskoprávní ochraně relativně nezávislé, přičemž argumentační i důkazní situace u nich bývá začasté jednodušší. Proto se zpravidla taková porušení žalují kumulativně jak z autorskoprávní ochrany, tak z ochrany proti nekalé soutěži, jelikož pak je úspěch žalobce potencionálně vyšší. Není bez zajímavosti, že většina známých předběžných otázek na dané téma byla ESD předložena právě v řízeních, kdy se žalobce (chybně) domáhal ochrany pouze podle autorského práva. Osobně se domnívám, že pokud by v oné věci BestWater Intertational bylo žalováno i pro nějaký nekalosoutěžní delikt (např. parazitování na pověsti, zlehčování atd.) - ostatně bez nějakého předpokládaného hospodářského prospěchu to na své stránky asi nedávali - byl by žalobce úspěšný a k ESD by se nic nepředkládalo. Na druhou stranu neznám právní úpravu proti nekalé soutěži ve všech státech EU a tato se může i značně lišit. Ze shora uvedeného je zřejmé, že je vždy třeba zohledňovat okolnosti každého jednotlivého případu. Na tvoji jednoznačnou otázku tak paušální jednoznačná odpověď neexistuje. Budiž však vždy východiskem, jak je i uvedeno v onom rozhodnutí Svensson a spol., že pojem sdělování podléhající souhlasu držitele autorských práv, musí být chápán v širokém slova smyslu, aby se nositelům autorských práv zajišťovala vysoká úroveň ochrany. Jakékoli výjimky z obecného pravidla (včetně tzv. práva volného užití) je třeba vykládat restriktivně. Větší pozornost je třeba věnovat případům, kdy je danou činností generován nějaký zisk; újma na straně držitele práv není nezbytně nutná. Části, které jsem považoval za důležité, jsem zvýraznil. |
||
|
Časová prodleva: 9 let
|
|||
0