legitimita umístění obrázků linkem na jiný server

Návštěvník:
Možná související: Na veřejný obsah lze odkazovat i bez souhlasu autora

Nepletu-li se, podle rozhodnutí SD EU i odkaz který se vizuálně otevírá v rámci původní stránky se pořád bere jako odkaz, čili to rozhodnutí by bylo spíše ve prospěch toho, že to legální je.
Za předpokladu, že umístění těch obrázků v galerii je nezpřístupní lidem, kteří by se jinak k jejich původnímu umístění nedostali.

Můj osobní názor je taky spíš ve prospěch toho, že to legální je, protože správce cílového webu -pokud by si to nepřál- má možnost tomu zabránit (obrázky tomu konkrétnímu webu neposílat).

Podle mě to v pořádku není, myslím si, že to rozhodnutí s tím nemá příliš společného.
Zmíněný důvod považuji za stejně nesmyslný jako říci, že je legální krást okapy, protože majitel má možnost tomu zabránit jejich zalitím do betonu.

Doporučuji se obrátit na právníka.

Podle mého názoru se jedná o nedovolené vytěžování databáze podle § 90 Autorského zákona.

jenikkozak:
Já bych hotlinkování obrázků jako takové považoval za docela běžný jev, proti kterému velká část provozovatelů webů ani nic moc nemá.

Otázka je, jak s celou galerií takových obrázků.

Já to vnímám jako jev, proti kterému velká část provozovatelů něco má.
Docela běžné je i jezdit nad devadesát mimo vyznačené části komunikace, přesto to policií tolerováno není, navíc sama provádí různé až provokativní akce. Výmluva, že se takto běžně postupuje člověka od trestu nezachrání.

Majiteli původní domény způsobuje hotlink náklady a konkuruje mu například v možnostech prodeje reklamních prostor na webu. Navíc může být vnímán jako poškozování pověsti, pokud je prezentován v kontextu, se kterým se skutečný vlastník autorských práv neztotožňuje.

Dnešní svět je vysoce zkorumpovaný a přetvářka běžná. Jako absurdní nevnímáme myšlenku, že známý umělec třeba vůbec nepije nápoj, na který dělá reklamu, nýbrž představu, že je o kvalitách zrovna tohoto nápoje skutečně přesvědčen. Jsou ale lidé, jejichž vnímání těchto souvislostí pokřivené není. Některé známé osobnosti například v reklamě neuvidíme buď vůbec, nebo v souvislosti s produktem pečlivě vybraným a mimo jakéhokoli nebezpečí kontroverze.

Zkrátím to: Hotlink bez svolení je lumpárna.

Rád bych upozornil že vedle autorskoprávní otázky je zde i možnost kolize s hospodářkou soutěží (nekalá soutěž, parazitování, atd.). Nicméně ji v autorskoprávní rodině je takové užití velmi problematické, protože se bude dost možná jednat o neoprávněné vytěžování cizí databáze.

V praxi tomu bude tak, že vás to nechají dělat dokud nebudete úspěšný. Jakmile získáte hodně návštěvníků, buď vám jen zablokují přístup, nebo zahájí i právní kroky.

jenikkozak:
„Docela běžné je i jezdit nad devadesát mimo vyznačené části komunikace“
Nevidím s tímhle příkladem souvislost.
Na hotlinkování obrázků -pokud vím- konkrétní právní úprava neexistuje a ani nevidím důvod, proč by existovat měla. Panují určité zvyklosti, kterým by se asi autoři obsahu měli přizpůsobit.
Pravidla silničního provozu jsou něco úplně jiného: Konkrétní právní úprava existuje, ale některé její části většina lidí vnímá jako tak nesmyslné a samoúčelné, že je prostě nerespektuje. Mimochodem, ač to sem nepatří, v takovém případě vidím chybu na straně právní úpravy. Když 5% lidí nerespektuje zákon, asi těch 5% jsou gauneři. Když 80% lidí nerespektuje zákon, asi to je špatný zákon.

Petr ZZZ:
„Majiteli původní domény způsobuje hotlink náklady a konkuruje mu například v možnostech prodeje reklamních prostor na webu. Navíc může být vnímán jako poškozování pověsti, pokud je prezentován v kontextu, se kterým se skutečný vlastník autorských práv neztotožňuje.“
Můj argument pořád je, že majitel původní domény nemusí hotlinkování obrázků dovolit.
Dovedeno ad absurdum by to znamenalo, že bych měl žádat o dovolení pro každý odkaz (protože když na něj někdo klikne, zatíží cílový server) a vůbec každou zmínku o cizím webu (protože někoho třeba může napadnout na ten web jít a tím zatíží server).
A nejen servery, ale i lidi může obtěžovat, když s nimi jen tak někdo začne komunikovat. Mělo by být zakázané třeba oslovit cizího člověka, protože by ho to mohlo obtěžovat?

„Navíc může být vnímán jako poškozování pověsti, pokud je prezentován v kontextu, se kterým se skutečný vlastník autorských práv neztotožňuje.“
Nemyslím si, že by autor díla měl právo určovat kontext, z jakého lze na jeho dílo odkazovat.
Asi každému by třeba přišlo absurdní, kdyby se autor tištěné knihy snažil určovat, které jiné knihy na jeho knihu smějí a nesmějí odkazovat.
Nebo když půjdu do kina na film a někdo se mě pak zeptá jaké to bylo, měl bych svou odpověď nejdřív konzultovat s autorem filmu?
Když si na web dám negativní recenzi na film, má autor filmu právo mi zakázat v té recenzi použít jakékoliv odkazy na ten film?

„Dnešní svět je vysoce zkorumpovaný a přetvářka běžná. Jako absurdní nevnímáme myšlenku, že známý umělec třeba vůbec nepije nápoj, na který dělá reklamu, nýbrž představu, že je o kvalitách zrovna tohoto nápoje skutečně přesvědčen.“
Od toho jsou to herci.
Třeba mého jmenovce Jokera ve filmu Temný rytíř ztvárnil herec Heath Ledger. Asi nikdo rozumný by z toho neodvodil, že Heath Ledger byl psychopatický zabiják.

Zmínil bych ještě jednu věc:
Když chci použít nějaký obrázek z cizí stránky, můžu si ho buď zkopírovat, nebo na něj odkázat. Neodvážil bych se tvrdit, že autoři obsahu jednoznačně preferují jednu či druhou možnost, záleží na situaci.
Někteří autoři obsahu preferují raději zkopírování na vlastní web, jiní zase hotlinkování na jejich web.

ninja:
„Rád bych upozornil že vedle autorskoprávní otázky je zde i možnost kolize s hospodářkou soutěží (nekalá soutěž, parazitování, atd.). Nicméně ji v autorskoprávní rodině je takové užití velmi problematické, protože se bude dost možná jednat o neoprávněné vytěžování cizí databáze.“
Dobrá poznámka.
Ohledně toho vytěžování databáze by ale asi záleželo na zdrojovém webu a konkrétním provedení.

Joker:
Dobrá, nebudu uvádět příklad, abys mě nemohl brát za slovo: To, že se nějaké pravidlo docela běžně porušuje nezabrání tomu, aby na jeho základě nemohl být konkrétní viník potrestán. Stejně jako nikomu nepomůže to, že 80 % lidí považuje nějaký zákon za špatný.

„Dovedeno ad absurdum by to znamenalo“
Dají se vymyslet i nesmyslné scénáře s opačným vyzněním, ale diskuse se tím nikam neposune.

Pokud se ukáže, že nemáš pravdu, může Návštěvníkovi vzniknout malér. Opatrnější postup toto riziko nepřináší.

„Dobrá poznámka.“
Děkuju.

Kdybys mě poslechl a zeptal se na názor právníka, nejspíše by ses dověděl, že jde o spornou záležitost, u které se dá jen těžko předvídat, jak by před soudem dopadla. Postoje informatiků ti nejsou k ničemu, stejně jako názor, který sis utvořil přečtením nějakého článku.

Reaguji na Jokera:
„Od toho jsou to herci.“
Jenže já jednak psal obecně o umělci a ne konkrétně o herci, a jednak i u herce předpokládám nějaký světonázor, který může být nezávislý na ztvárněných rolích. Podle čeho určuješ, zda postoj prezentovaný v rámci reklamy je postojem herce nebo občana?

„Dovedeno ad absurdum by to znamenalo, že bych měl žádat o dovolení pro každý odkaz (protože když na něj někdo klikne, zatíží cílový server) a vůbec každou zmínku o cizím webu (protože někoho třeba může napadnout na ten web jít a tím zatíží Server).“
To je opravdu dovedeno ad absurdum. :-) Vlastnit volně dostupné stránky implikuje ochotu, mnohdy dokonce zájem, je veřejně zpřístupnit, a to i za cenu nákladů na jejich provoz. Ochota zpřístupnit jejich části v kontextech jiných subjektů je něco úplně jiného a nelze ji odvozovat od samotné skutečnosti, že jsem daný obsah vůbec zveřejnil.

„Třeba mého jmenovce Jokera ve filmu Temný rytíř ztvárnil herec Heath Ledger. Asi nikdo rozumný by z toho neodvodil, že Heath Ledger byl psychopatický zabiják.“
Potíž je v tom, že lidi nejednají pouze na základě rozumu, ale v nemalé míře také na základě emocí. Když se podívám na filmovou kariéru Arnolda Schwarzeneggera, nemůžu se ubránit dojmu, že si od samého počátku vybíral role, které se později ukázaly být kompatibilní s jeho následnou politickou kariérou.

Dodatek: Heath Ledger zemřel ve věku 28 let na předávkování léky proti bolesti a pro uklidnění. Vůbec bych se nedivil, kdyby se ukázalo, že nedokázal psychicky zpracovat rozpor mezi vlastním světonázorem a zápornou postavou, kterou se proslavil ve filmu.

„Můj argument pořád je, že majitel původní domény nemusí hotlinkování obrázků dovolit.“
A já pořád nechápu, proč bych jako lama, která je ráda, že zvládá základy HTML a CSS, měl hledat technické řešení něčeho, co za mě vyřešil zákonodárce. Hotlink je nekalá soutěž, vytěžování cizí databáze a podle okolností také poškozování pověsti.

Reaguji na Návštěvníka:
Odkaz a hotlink jsou dvě různé věci a rozdíl mezi nimi je pro to, co máš v úmyslu, zásadní (viz i ninja [#7]). Kromě toho mám pocit, že se domníváš, že vyhledávače pracují na základě zákonů. To je omyl. Pracují především na základě tolerance majitelů webů vůči obchodnímu modelu vyhledávačů.

jenikkozak:
„Dobrá, nebudu uvádět příklad, abys mě nemohl brát za slovo: To, že se nějaké pravidlo docela běžně porušuje nezabrání tomu, aby na jeho základě nemohl být konkrétní viník potrestán.“
To nebylo chytání za slovo, ale upozornění na důležitý rozdíl.
Můj argument právě není, že se nějaké pravidlo běžně porušuje. Já říkám, že konkrétní právní úprava není (mně známá) a běžné zvyklosti jsou jiné.

„Stejně jako nikomu nepomůže to, že 80 % lidí považuje nějaký zákon za špatný.“
Mimo téma, ale: To záleží. Stát nemá moc prostředků, jak takový zákon reálně vymáhat. Viz ta pravidla silničního provozu, která formálně porušují skoro všichni dnes a denně, přičemž drtivou většinu těch porušení nikdo neřeší. Druhá věc je, že u nerespektovaného zákonu často lidi podporují spíš ty kdo ho porušují, než aby pomáhali při odhalování toho porušování.

„Pokud se ukáže, že nemáš pravdu, může Návštěvníkovi vzniknout malér. Opatrnější postup toto riziko nepřináší.“
Tak jasně, obecně platí, že „do žádného projektu se nepouštět“ bude skoro vždy varianta s nejmenšími potenciálními riziky.
Já jen píšu své názory k dané problematice a doufám, že jsou docela jasně označené jako mé názory a ne autoritativní výklad práva.

jenikkozak, Petr ZZZ:
No, tak mi řekněte, jak bych měl podle vás „správně“ vložit odkaz na cizí obrázek třeba sem na diskusi.
Zkopírovat si obrázek k sobě a pak vložit odkaz podléhá svolení autora.
Takže kontaktovat autora (pokud umí nějaký jazyk který umím já) s dotazem, jestli určitou adresu můžu použít na jiném webu, počkat (třeba pár dní) na reakci a pak odeslat příspěvek?
Nebo prostě nikdy žádné obrázky nevkládat?

Joker:
„No, tak mi řekněte, jak bych měl podle vás ‚správně‘ vložit odkaz na cizí obrázek třeba sem na diskusi.“
Můžeš odkázat na stránku autora, kde se ten obrázek vyskytuje.
Když někomu z webu vypreparuješ jen konkrétní část, aniž mu za to něco nabídneš, v závislosti na jeho záměru mu to vadit může.

Reaguji na Jokera:
„No, tak mi řekněte, jak bych měl podle vás „správně“ vložit odkaz na cizí obrázek třeba sem na diskusi.“

Metody sdílení obrázku mě napadají tři:

1. Odkaz na kompletní stránku s obrázkem: třeba střevlík vrásčitý
2. Odkaz jen na obrázek: ten samý brouk
3. Vložit obrázek přímo:


První metoda je v pořádku, druhou už vnímám jako spornou, třetí vyžaduje souhlas autora zcela určitě. (Ten obrázek je můj a vložil jsem ho sem se svým souhlasem. Všechna práva vyhrazena. :-)

Petr ZZZ:
„třetí vyžaduje souhlas autora zcela určitě.“
Záleží na okolnostech, můžu třebas naspat pár slov o tvém webu, dám odkaz na web a vložím (jeden) obrázek, abych nalákal zájemce zhlédnout tvůj web.
Nebo AZ část I., § 31 b, Citace
"b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem,"

Dovolil bych si zdůraznit část "takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem". Ve sporých případech, pokud nedojde k dohodě, by musel rozhodnout soud.

Víceméně souhlasím s Petrem ZZZ.
První možnost je ideální a všichni jsou spokojeni (kromě Na veřejný obsah lze odkazovat i bez souhlasu autora).

Druhou bych použil třeba při domluvě mezi přáteli, když nemám svou fotku: „Hele koukej, co jsem našel za brouka“. Nemělo by to být určené k veřejné publikaci.
Může se to hodit třeba jako seznam obrázků brouků, kteří budou v poznávačce atp. Vlastně mě nenapadá žádný příklad, kdy by nešlo o seznam obrázků.

Třetí možnost považuji za citaci části díla; nepotřebuji souhlas autora, ale musím se řídit citačními normami (uvést autora, publikaci).

V případě zdejší diskuse (kdy je použití spíše akademické a nikomu nejde o finanční prospěch), je myslím v pořádku embedovat obrázek, když slouží jen jako ilustace. Každému je zřejmé, že to není můj obrázek a zdejší publikum je dostatečně erudované snadno se dopátrat zdroje.

Samozřejmě, pokud se s autorem dohodnu, můžu si v rámci dohody dělat cokoli, čeho se dohoda týká.

juriad:
„Třetí možnost považuji za citaci části díla“
To je sporné z toho důvodu, že ten samotný obrázek může být chápán jako autorské dílo a použít jen část dost dobře nejde.

Bubák:
„Záleží na okolnostech, můžu třebas naspat pár slov o tvém webu, dám odkaz na web a vložím (jeden) obrázek, abych nalákal zájemce zhlédnout tvůj web.“
Tam se spíše spoléhá na to, že to autorovi vadit nebude. Myslím si, že obecně takovýto postup zkopírování autorského díla nelegalizuje.
Vím zcela určitě, že když napíšeš recenzi na hudební cédéčko, nemůžeš pro ilustraci zkopírovat přebal nebo vybrat nejkratší písničku a dát ji lidem k poslechu, byť uvádíš autora a jednáš v dobré víře. Vztah mezi recenzí písničky a písničkou a recenzí webu a obrázkem vnímám jako podobný.

Reaguji na Bubáka:
„můžu třebas naspat pár slov o tvém webu, dám odkaz na web a vložím (jeden) obrázek, abych nalákal zájemce zhlédnout tvůj web“
Takhle to dělají vyhledávače, ale má to oporu v obchodním modelu a ne v autorském zákonu (majitelé webů chtějí být nalezitelní, proto to tolerují).

Samozřejmě kdyby nebylo sporů, nebylo by ani soudů. Nicméně neumím si představit kritéria, podle kterých by měl soud rozhodovat, zda se u nějakého obrázku jedná o "drobné" nebo "větší než drobné" celé dílo a vycházím z toho, že pasus o drobném díle se týká textů a nelze jej vztahovat na obrázek. Také z pasáže o „poctivých zvyklostech“ nutně vyplývá, že mohou existovat také „zvyklosti nepoctivé“. Ze samotné okolnosti, že je nějaký jev běžný, nelze tedy vyvozovat, že je v souladu se zákonem.

Reaguji na juriada:
I nekomerční web může komerčnímu konkurovat a připravovat ho o zisky. Nejde o erudované publikum, ale o to, že obrázek publikovaný jinde může původní adresu ochuzovat o návštěvníky. Jako doplnění výstavy tropických brouků v muzeu Lackenbach vystavuji aktuálně 20 snímků brouků ze střední Evropy; možnost použití snímků na internetových stránkách pořadatele je smluvně ošetřena a omezena na nízké rozlišení a na dobu trvání výstavy od 1. března do 1. července 2014 (je možné, že pořadatel žádný můj snímek na internet ani dávat nebude; zatím jsem viděl v této souvislosti jen snímky preparátů nafocené zástupci médií).

jenikkozak:
„Můžeš odkázat na stránku autora, kde se ten obrázek vyskytuje.“
Jo, takže (když se tematicky inspiruji Petrem ZZZ) tento obrázek: Na této stránce, ve čtvrté řadě čtvrtý obrázek zleva… Asi takhle?
To je ukázka i toho, že ten obrázek se jindy anebo pro někoho jiného na té stránce ani nemusí vyskytovat (a už vůbec ne na tom místě).

Petr ZZZ:
„První metoda je v pořádku, druhou už vnímám jako spornou, třetí vyžaduje souhlas autora zcela určitě.“
V čem je druhá metoda sporná? Mezi webovou stránkou a obrázkem je rozdíl prakticky jen v typu obsahu, pro naše účely mezi tím žádný rozdíl není.
Obrázky nejsou mezi typy obsahu nějaká výjimka, proč by pro ně měla platit výjimečná pravidla?
Nebo by obecně odkaz na jakýkoliv obsah měl podléhat souhlasu autora? Tak přece web vůbec nefunguje.

Navíc bych neřekl, že to tvrzení má oporu v zákonech.

Mimochodem, viz Google vyhledávání obrázků výše (třeba Bing dělá to stejné), to je taky nelegální?
Já bych prostě předpokládal, že umístěním něčeho na web autor souhlasí s tím, že na to jiní lidé budou odkazovat. A případný nesouhlas musí explicitně vyjádřit.

> „Třetí možnost považuji za citaci části díla“
> To je sporné z toho důvodu, že ten samotný obrázek může být chápán jako autorské dílo a použít jen část dost dobře nejde.
Drobná díla je možné citovat i celá.

Reaguji na Jokera:
„ten obrázek se jindy anebo pro někoho jiného na té stránce ani nemusí vyskytovat “
1. Pokud ti jde o konkrétní obrázek, nemáš důvod odkazovat na výsledek vyhledávače.
2. S nestabilitou obsahu jsme konfrontováni neustále. Nelze z ní odvozovat právo použít cizí dílo bez souhlasu autora.

„V čem je druhá metoda sporná?“
Příklad: Mám dejme tomu stránku o krasci třešňovém, na ní obrázek a k tomu text, že tvrzení o jeho škodlivosti je blbost, protože churavění stromu je předpokladem a ne důsledkem vývoje larvy, a že churavé stromy by se neměly kácet, ale v zájmu zachování biodiverzity nechat stárnout a umírat přirozenou cestou. Nějaký kopírovač dávno překonaného dělení zvířátek na užitečná, indiferentní a škodlivá si napíše na web blábol o tom, že krasec třešňový je škůdce, který ničí třešně, a protože nemá fotku, odkáže na tu moji takhle.

Tato metoda má háček v tom, že návštěvník mého webu se k „nahatému“ obrázku přes můj web nikdy nedostane — nýbrž vždy jen v kontextu mojí stránky, na níž je obrázek umístěn. A jako autor obrázku i webu si vyhrazuji právo prezentovat obrázek v nějakém konkrétním kontextu a ne v jiném nebo bez kontextu. Další háček je v tom, že samotný obrázek si návštěvník cizí stránky nedá do kontextu s doménou, na které je ve skutečnosti umístěn, takže zde zase máme parazitování na stránce, jejíž provozovatel z toho nemá nic než náklady (a možná dokonce nechtěně podpoří nějaké cizí tvrzení, se kterým nesouhlasí).

„Drobná díla je možné citovat i celá. “
Tohle bych si troufnul vztáhnout na citát z Twitteru. Obrázek nemůže být drobné dílo proto, že se za jeho vznikem skrývá například dvacet hodin práce. Proč má tolik lidí sklon krást obrázky? — Protože vyrobit dobrý obrázek není žádná sranda. Ani fotografie, která by byla dílem šťastného okamžiku, nemůže být „drobná“ už jen proto, že k jejímu vzniku bylo zapotřebí „nedrobné“ výbavy, nehledě na to, že plody takového štěstí přísluší autorovi a ne komukoli, kdo si usmyslí obrázek šířit bez jeho souhlasu.

Reaguji na Návštěvníka:
Pleteš si dílo a jeho část. Na mém webu samotný obrázek nikde zpřístupněn není, vždy jen jako součást stránky. Proti odkazu na stránku nic nemám, proti odkazu na její část vytrženou z kontextu ano.

Návštěvník:
„Ten obrázek brouka co si sem vložil je odkaz.“
Ne, to je vložený soubor, na této stránce dochází ke zpřístupnění díla.
Z ukázky [#17] je odkaz první a druhá ukázka, ke zpřístupnění díla dochází na (odkázaném) webu Petra ZZZ.

Petr ZZZ:
„1. Pokud ti jde o konkrétní obrázek, nemáš důvod odkazovat na výsledek vyhledávače.“
To byl jen příklad. Stejně může vypadat jediná stránka o které vím, že tam ten obrázek je použitý.

„S nestabilitou obsahu jsme konfrontováni neustále. Nelze z ní odvozovat právo použít cizí dílo bez souhlasu autora.“
Myslím, že tady je jádro sporu:
I v souvislosti s tím nedávným rozhodnutím SD EU jsem názoru, že odkaz na obrázek není užitím díla. A dost možná dokonce ani vložení obrázku na jiné stránky.
Co se myslí „právem dílo užít“ definuje §12 odst. 4 autorského zákona.
Vyjmenovává tam:
a) právo na rozmnožování díla (§ 13),
- odkaz na obrázek ani vložení obrázku není rozmnožování (nevytváří se žádná kopie)

b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 14),
- podle §14 se toto týká jen „díla v hmotné podobě“

c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 15),
d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 16),
- tyto dva body se nás zjevně netýkají

e) právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 17),
- obět se týká jen zpřístupnění „díla v hmotné podobě“

Zbývá nám poslední bod:
f) právo na sdělování díla veřejnosti (§ 18)

Odkazování na dílo je nepochybně sdělování (= „zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově“ - §18 AZ), ale právě to nedávné rozhodnutí SD EU se věnuje tomu, kdo je veřejnost.
Podle SD EU se jako veřejnost nepočítají ti, kterým původní autor tak jako tak dílo normálně zpřístupňuje.
Z toho vyplývá, že sdělování veřejnosti by třeba bylo, kdyby na webu byl obrázek viditelný třeba jen přihlášeným uživatelům, já bych zjistil přímý odkaz na něj a zveřejnil ho (čímž by se k němu mohli dostat i nepřihlášení uživatelé).
Naopak podle toho rozhodnutí by odkaz na obrázek z veřejných stránek sdělováním díla veřejnosti nebyl, protože všichni kdo se k němu dostanou přes odkaz se k němu dostanou i na té původní stránce.

V takovém případě to pak není sdělování veřejnosti a protože to byl poslední bod, není to ani užití díla.

Ještě poznámka k citacím, můžeme samozřejmě o tom debatovat, nicméně v každém případě to co chce dělat Návštěvník pod citace nespadá.

Joker:
„Jo, takže (když se tematicky inspiruji Petrem ZZZ) tento obrázek: Na této stránce, ve čtvrté řadě čtvrtý obrázek zleva… Asi takhle?“
To vymýšlení absurdních scénářů tě dost baví, že?

„Mimochodem, viz Google vyhledávání obrázků výše (třeba Bing dělá to stejné), to je taky nelegální?“
Rozhodně to není činnost, která by byla jednoznačně chápána jako legální. Její použití jako argumentu tedy nemůže být přesvědčivé.

„Obrázky nejsou mezi typy obsahu nějaká výjimka, proč by pro ně měla platit výjimečná pravidla?“
Protože se na rozdíl od textu na internetu nebo děl v hmotné podobě dají hotlinkovat. Jenom díky tomu tedy nevzniká kopie, ale důsledek pro autora je stejný.

jenikkozak:
„To vymýšlení absurdních scénářů tě dost baví, že?“
Tohle vidím obráceně, totiž odkazování na celou stránku bude použitelné jen pro opačný extrém, kdy stránka bude vypadat nějak takhle.
Situace, kdy stránka kromě toho obrázku obsahuje ještě kupu nesouvisejícího obsahu, není absurdní, ale naopak běžná. Abych tedy dal „neextrémní“ příklad, podobný problém by byl s odkázáním na jakýkoliv obrázek z tohoto článku.

Ten způsob odkazování by měl být použitelný obecně a ne říct, že pro jeden specifický typ stránek to jde a všechny ostatní jsou „absurdní“.

Návštěvník:
„Já nechtěl dávat na stránku odkazy na díla někoho jiného, ale na díla toho autora. Neměl bych mít právo odkazovat na svoje vlastní fotky?“
Pokud ta stránka navíc bude třeba nějaká veřejná fotogalerie (mám z toho takový dojem), nevidím v tom už vůbec žádný problém.

jenikkozak:
Myslím, že technické prostředky k zablokování nežádoucího hotlinkování jsou dostatečné na to, aby se to nemuselo řešit. To, že nějaké vychytralé firmy hledají způsoby, jak z Googlu vytáhnout peníze, mi přijde jako něco odlišného. Aneb buď chci, aby mě vyhledávač vyhledal a je (bohužel) v jeho režii jak výsledky naservíruje, anebo mi to vadí natolik, že mu vyhledávání zakážu. U vyhledávačů to jde i přes robots.txt, u neposlušných linkovačů třeba přes referrer.

Ty články mi přijdou jako postoj lidí, co se jim nelíbí změna způsobů zobrazování výsledků, ne že by nechtěli být nalezitelní vůbec. To, jak se výsledky vyhledávání zobrazí, podle mě prostě nemůže být určené autorem hledaného textu nebo obrázku.