Jak dát uživateli najevo, zda se obsah elementu ořezává kvůli stanovené max-height?

Představte si element s neznámým obsahem, pružnou šířkou, pevně danou známou max-height a overflow-y: auto. Je-li neznámý obsah delší než max-height, objeví se napravo posuvník, což je sice pěkné, ale uživatel si ho nemusí všimnout, protože se seznamuje s tím neznámým obsahem — ten je vlevo a nemusí z něj být patrné, že je uříznutý.

Cílem tedy je zobrazit něco rozumného vlevo (či dole), ale pouze tehdy, vynutí-li si obsah přítomnost svislého posuvníku. S využitím libovolně složitých konstrukcí HTML a CSS, bez javascriptového přeměřování. Má někdo nějaký zázračný nápad?

Povedlo se mi najít určité řešení využívající CSS 3, ale funguje jen v jedné rodině prohlížečů. Lepší než nic, ale uvítal bych nějakou fintu i pro ostatní. (Přesouvat svislý posuvník doleva se mi nechce.)

Reaguji na peta:
„Stranka 1/1 + sipky (js)“
Nevím, kolik stránek má neznámý obsah, protože je neznámý, a JavaScriptem ho přeměřit nesmím, protože… jsem to řekl.
Přeměřování nechci, protože je příliš mnoho situací ovlivňujících délku obsahu, které bych pak musel/chtěl ošetřit.

„Pokud nebude ramecek ukoncen, uzivatel by se mohl dovtipit, ze text pokracuje.“
To by sice šlo, ale orámovávat neoříznutý blok nechci. Čtenář nepotřebuje vědět, kde končí, pokud konec uříznutý není.

„Mimochodem, zkousel jsi to s ruznym doctype?“
Nezkoušel, existují jen dva režimy a já potřebuji, aby to fungovalo ve standardním.

„To je jen cervena ozdoba jako treba kvetinka“ … „Osobne si myslim, ze spolehat na inteligenci navstevnika nelze :)“
Cílová skupina je inteligentní, pochopila by i červený pruh, i květinku, i obrázek se šipkou.


Reaguji na Jokera:
„by asi stačilo umístit na konec nějaký symbol, brzy si (snad) zvyknou, že není symbol = obsah pokračuje“
Hodilo by se to spíš naopak, že by symbol značil pokračování. Škoda, že neexistuje nějaká pseudotřída :scrollable nebo tak něco.

„na pozadí třeba proužek s nějakým vzorem, který by vycházel tak, že na dané výšce bude viditelně ořízlý“
Trefit se bude těžké, ta maximální výška je stanovená v em jednotkách. Ale asi by to šlo přidáním dalšího obalu.


Reaguji na Petra ZZZ:
„nicméně si myslím, že by to bylo ergonomičtější/srozumitelnější než kdyby se jednou zobrazila nějaká postranní čára (která navíc soutěží o pozornost s posuvníkem)“
Posuvník je kdesi vpravo v tramtárii, ten se o pozornost neuchází. Postranní čára může být i zjevně nekompletní gradient, z něhož půjde vytušit pokračování i přibližná délka obsahu.

„Ještě mě napadá, nešlo by nějak využít faktu, že objevení se posuvníku způsobí zúžení okénka?“
Tohle je úvaha směrem, na který jsem mířil. Se zúžením prostoru se trochu pracovat dá, ale musel bych znát nezúženou (pevnou) šířku — dal bych dovnitř dva plovoucí elementy, jejichž šířka by dala v součtu nezúženou šířku — pak by přítomnost svislého posuvníku způsobila odskočení druhého plovoucího elementu na další řádek a o zbytek by se postarala kouzla s marginem a pozicováním. Bohužel pevnou šířku nemám a procentuální šířky uvnitř elementu s posuvníkem se počítají z šířky po odečtení posuvníku.

Podobnou fintu mám v té odkázané ukázce, akorát používám writing-mode: tb-rl, při němž se float: left chová v podstatě jako hypotetický a jinak nedosažitelný float: top a element odskočený na další řádek skončí uříznutý za levým okrajem.