sledování znaku "@"

v.titl:
Stisknutí klávesy vyvolá události onkeydown, onkeypress a onkeyup. Asi nejlepší bude se pověsit na onkeyup (v rámci té textarea).
Jaká klávesa byla stisknuta se pozná z atributu události keycode nebo charcode, podle prohlížeče.

Já píšu zavináč skoro vždy takto: Alt+Shift, Shift+2, Alt+Shift. Někdy stačí Shift+2. A párkrát jsem zkusil i Alt+V.

v.titl:
„když píšeš @ tak vlastně záčkneš v“
Já tedy ne, když píšu @, mačkám klávesu 2/@ (ě/2). Jelikož mám českou QWERTY klávesnici, @ píšu jako pravý Alt + 2, případně alt+shift, shift+2, alt+shift (jako xmark).

„tak mi primárně kontroluje v ane zavináč“
Takhle se to nechová. Co jsem zkoušel, kombinace dávající @ (tj. na anglické klávesnici shift+2 a na české pravý Alt+V, na české QWERTY pravý Alt+ě) mi dávaly stejný keycode.
V Opeře to je pro onkeydown a onkeyup keycode 50 (což je znak 2) a onkeypress keycode 64 (@)

v.titl:
Nejako mi unikol zmysel tohoto dotazu.
Na čo má to „sledovanie zavináča“ slúžiť?

Joker:
„Takhle se to nechová. Co jsem zkoušel, kombinace dávající @ mi dávaly stejný keycode.“
Pokud vím, tak onkeypress event navrací v keyCode unicode kód napsaného znaku a onkeydown číslo klávesy. Stejný keyCode pro veškeré kombinace navracející zavináč bychom tedy měli logicky dostat jen při poslouchání na eventu onkeypress.

_es:
„Na čo má to ‚sledovanie zavináča‘ slúžiť?“
Tipoval bych něco s e-mailem. :-) Případně profláklá funkce mnoha sociálních sítí, kdy při předcházení jména uživatele zavináčem stránka bere daného uživatele jako adresáta zprávy.

Reaguji na Witika:
„tak onkeypress event navrací v keyCode unicode kód napsaného znaku a onkeydown číslo klávesy“
Jen v části prohlížečů. V jiných prohlížečích je v keyCode číslo klávesy a v charCode číslo znaku. Ještě také něco užitečného může být ve which. Tuším také, že v Exploreru některé klávesy nevyvolávají onkeypress vůbec. Raději se té události vyhýbám. S onkeydown (či up) je život mnohem jednodušší.