Zmateny PHP kod

Snaz se trosku to odsazovat a psat si komentare a radne odradkovat.

Pripadne PHP TEMPLATES

komentáře, komentáře, komentáře - komentuj všechno (garantuji ti, že jinak za rok nebudeš chápat nic)
Taky je dobré opakujicí se rutiny nahradit funkcemi.

Pořádný objektový návrh, phpdoc a neztratíš se v tom, ověřeno.

Čitelný a přehledný kód dosáhneš zavedením a dodržováním kódovacích a jmenných konvencí. Je celkem jedno jakých, hlavní je, aby podobný kód vypadal vždy podobně a abys nad tím při psaní nemusel moc přemýšlet.
Takže to chce ustálit způsob jakým různé konstrukce zapisuješ a odsazuješ jakým způsobem vybíráš názvy funkcí, proměnných, tříd atd., jakým způsobem vybíráš název souboru, jaký používáš kódování...

Pro inspiraci se můžeš podívat třeba na kódovací konvence PEAR (v angličtině): http://pear.php.net/manual/en/standards.php
Jsou tam obšas pěkný nesmysly, jako iso-8859-1, ale dá se z toho vycházet při tvorbě vlastních konvencí.

Spousta lidí si také do PHP přenáší svoje zvyky z Javy: http://java.sun.com/docs/codeconv/

llook má naprostou pravdu (vlastně díky jeho blogu jsem přešel na standardy PEARU, díky!), PEAR stadardy jsou podle mě výborné a dodržuji takřka vše až na ISO (používám UTF) a prázdný řádek na konci souboru (dělá bordel).

Je dobré ustálit, zda budeš používat K&R či BSD styl psaní složených závorek, naučit se PHP Doc, to jsou alespoň začátky.

No já se od PCS odchýlil trochu víc. Používám kódování UTF-8, i u deklarace metody/funkce píšu složenou závorku na ten samý řádek jako function a odsazuji tabulátorem.
Ono při větším zanoření už jsou ty (úroveň * 4) mezery na každém řádku docela poznat na velikosti souboru.

> Ono při větším zanoření už jsou ty (úroveň * 4) mezery na každém řádku docela poznat na velikosti souboru.

To už u větších dokumentů jo, ale když cachuješ nebo prostě nejsi prase, tak to moc nevadí. Já měl přechod na jiný styl psaní rychlý:

gvim -S /.../sezeni.vim
:bufdo fenc=utf-8
:bufdo %s/iso-8859-2/utf-8/g
:bufdo set tabstop=4
:bufdo set expandtab
:bufdo retab
:bufdo :w

A hotovo, moc námahy to není.

Dřív jsem taky používal čtyři mezery, ale docela mě štvalo, že mám několik řádků o délce třeba deset znaků a před nima dvacet znaků mezer. Toho lze snadno dosáhnout - jedno odsazení třída, další metoda, pak switch a v něm třeba ještě for.
Nebo ternární operátor, pokud je delší nebo jinak nepřehledný, rozdělím ho na víc řádek tímto způsobem:

$sql = 'SELECT * FROM `table` WHERE `id`';

$sql .= (is_null($id))

    ? ' IS NULL'

    : '='.((int) $id);

Odřádkováním prostě nešetřím.
Takže jsem časem nastavil noexpandtab a na všechny svý skripty dal :retab.

Já třeba používám vždy tabulátor o délce osmi znaků. V kódu je pak sice hrozně volného místa, každý trochu delší řádek se lomí, ale nevím, tak nějak mi to vyhovuje.

Hrozně rád nechávám prázdné řádky, dělím si tak kód do logických celků. Třeba deklarace proměnných oddělím od dalšího kódu prázdnou řádkou. Prostě nechávám hodně volného místa.