reklamy v tv

Pavlínka:
"Detekce" reklam fungovala ještě za analogového vysílání. Kromě obrazu a zvuku se posílají i další informace. V těchto metadatech je třeba uchováván obsah teletextu. Podobným způsobe některé kanály posílaly i informaci o tom, zda jde zrovna pořad nebo reklama. Některé videorekordéry pak dokázaly reklamy přeskakovat a nenahrávat. Tato informace by se snad měla přenášet i v dnešním digitálním vysílání. Nicméně je potřeba zdůraznit dvě věci: Neposílaly to všechny kanály. Nebylo to přesně synchronní. To byl zřejmě důvod, proč po skončení reklam se začalo pořad přehrávat kousek zpátky, asi aby měly videorekordéry čas znovu nahrávání spustit.

Čistě v teoretické rovině by to zvládla detekovat nějaká natrénovaná neuronová síť. Náhodou jsem toto zadání na vysoké škole v jednom předmětu zpracovával. Se spolužákem jsme měli v rámci semestrální práce vytvořit detektor reklam v televizním streamu za využití zvukové stopy. Tedy nepracovali jsme s obrazovou informací, pouze se zvukovou. Předpoklad byl, že úroveň hlasitosti bývá vyšší u reklamy než u normálního vysílání. To se nám tedy nepotvrdilo. Co se ukázalo jako celkem obstojný ukazatel bylo ticho a délka úseku. Abych to vysvětlil. Zjistili jsme, že (alespoň v námi zkoumaných vzorcích) se při přechodech mezi vysíláním a reklamou popřípadě mezi reklamou1 a reklamou2 celkem pravidelně vyskytuje ve zvukové stopě pokles prakticky na nulu. Takové "ticho" se při přehrávání média (ať obsahem nebo reklamy) prakticky nevyskytuje. Tím jsme stream zvládli celkem úspěšně rozřezat podle přechodů. Pak už zbývalo jen jednotlivé celky identifikovat. Jak už jsem psal, úroveň hlasitosti nebyla dobrým identifátorem ale osvědčilo se nám použít "klasifikaci" na základě délky úseku. Ony totiž reklamy jsou velmi často v násobcích 5s a celkově do 30s. Tudíž když ve streamu identifikujeme (po sekundách) 25, 20, 6, 1542, 10, 15, 15 tak je z toho celkem jasné, co budou reklamy a co obsah.

Pavlínka:
„vždy je tam "ticho" pouze mezi začátkem a koncem pořadu... asi od té doby něco změnili.“
My jsme dělali jen dva televizní kanály a už si ani nepamatuji jaké. Inu školní projekt, takže jsme potřebovali vyprodukovat něco v rozsahu že to bude uznatelné jako semestrální práce ale žádný zázrak to být nemusí. Rozhodně to nebylo nic co by se dalo produkčně použít. Ale celkem zajímavé to bylo a bavilo nás to. To zase ano.

Zjistit které části patří k sobě je zase jiná úloha. Zase záleží k čem to má být. Pokud to má být na nějaké občasné domácí nahrávání, dokážu si představit, že by to člověk dělal "ručně". Systém by mu ukázal jednotlivé části a z nich ukázky. Člověk by pak ručně určil, které patří k sobě. Další možností je to automaticky spojit dle EPG, ale nechat si i část před a část po. S tím, že kdyby uživatel určil, že automatika to provedla špatně, tak by to mohl ručně upravit.
Taky by se do rozhodování dala zapojit statistika. Pokud se nově konzistentně stává, že to má posunuté, tak zjistit jak často a o kolik. Pak se dá určit hranice spolehlivosti a z toho vypočítat jak daleko se dá čas posnout.
Těch možností je teoreticky spoustu a bude hodně záležet na tom, k čem to má být určené, jaké jsou požadavky a omezení atp.